Čteme si/ V bříšku

Po prvním velkém screeningu jsme Hugovi oznámili velkou novinu, že bude mít sourozence, kterého si tak přál. Pořád chtěl o miminku všechno vědět, dívali jsme se i na Byl jednou jeden život, ale samozřejmě to ještě úplně nechápal. Až potom mi napsala kamarádka tip na knížku s názvem V bříšku a vyfotila mi pár stránek…

V bříšku jsem hned objednala a začali jsme s Hugoušem číst. Knihu napsala Markéta Fišarová. Design knížky i ilustrace od Anety Žabkové jsou moc pěkně zpracované. Kniha má 42 kapitol a budoucího sourozence seznamuje s tím, co všechno se v břiše vlastně děje. Informuje o každé novince – růst nehtů, vlasů, rozvoj sluchového ústrojí a mnoho dalších informací. Hugo teď třeba ví, že miminku se pravidelně obměňuje plodová voda, což kdekdo ani netuší.

Průvodce týden po týdnu

Na každé dvoustraně najdete jednu kapitolu, která se věnuje probíhajícímu týdnu těhotenství a provází ji povídání miminka v bříšku. Každé těhotenství je značně individuální, musíte tedy brát ohledy na některé detaily, které v knize jsou. Samozřejmě chápu, že nejde napsat univerzální knížka, jsou jednotlivá rozmezí lékařských kontrol a rozdíl mezi nimi může být i několik týdnů, Hugovi to stačilo vysvětlit, například, že to je ta kontrola, na které jsem už byla.

Začnu ale prvním trimestrem. My ho začali číst až po prvním screeningu, protože jsme měli trošku obavy, aby vše dopadlo dobře, takže jsme se denně snažili přečíst pár kapitol a dohnat, co jsme zameškali. Vzhledem k tomu, že knížku čteme jinak týdně, tak bylo náročnější číst dvě a více kapitol každý den, protože knížka je napsaná stylem: “Jé, koukej co už umím! Podívej, umíš to taky? To je ale super, že už to umím!” No a číst tohle každý den dvakrát bylo už i na mě náročné. Pokud to budete číst, rozhodně si to dopředu rozvrhněte. Navíc, Hugo je velký a stydlivý a nechce si kontrolovat pupík ani ruce. Nicméně já jsem jednoduše některé věty vynechávala.

Nicméně když jsme vše dohnali, pokračujeme ve čtení každou neděli a čteme si o týdnu, který bude následovat. Je tam vždy popsané, jak se miminko vyvíjí a co už umí. My jsme už ve fázi, kdy miminko slyší a rozeznává zvuky, takže kluci hrají na kytaru, zpívají a pouští miminku písničky. Občas je zmínka i o tom, jak je už miminko veliké. S Hugoušem si vždy přečteme o tom, jak to teď vypadá v bříšku a u oběda nebo u večeře to sdělujeme Pantátovi. Jelikož je tam shrnuta vždy jen jedna nebo dvě podstatné záležitosti, tak si to krásně pamatuje.

Sám mi ji nosí…

Hugo mě přemlouvá, abych četla další a další kapitoly, jak moc se těší. Sám si na to, že máme číst, vzpomene. Oficiálně je kniha doporučena od pěti let. Styl, kterým je knížka napsaná je vhodný, podle mě, klidně pro děti od tří let. Čtyři roky taky ideál. Hugo už má pět a projevuje hlubší zájmy, ale jako základní vhled mu to úplně stačí.

Za mě krásně zpracovaná knížka, i graficky, vhodná pro všechny děti, které se chtějí dozvědět, co se v tom břiše u maminky vlastně děje. A co vy, znáte knížku? Líbí se vám?