Čteme si/ A pak se to stalo!

Další z dětských knížek. Ilustrace Martiny Matlovičové, příběhy Ester Staré, Albatros a dvě ocenění – Zlatá stuha a White raven. Z toho vám musí být jasné, že jsme knížku museli mít doma. Schválně, jestli se zalíbí i vám.

Kniha s názvem A pak se to stalo! Tato věta nás provází celou knihou. Poukazuje pomocí deseti příběhů na dětské “neřesti”, ze kterých si děti nic nedělají.

Jak jsem psala výše, ilustrace Martiny Matlovičové mě moc baví. V této knize jsou formou koláže. Martina Matlovičová spolu s Ester Starou vydaly i knihu Chrochtík a Kvíkalka – najdete třeba zde, která obdržela 2x 1. místo v ocenění Zlatá stuha. Knihy od Ester Staré vypadají také všechny zajímavě. Rozhodně stojí za to na ně blíže mrknout.

A jaké jsou asi příběhy o dětských neřestech? Helenka si nečeše vlásky, Marcel nechce smrkat a Zuzanka si nečistí zuby. A pak se to stalo! Helence vyroste na hlavě velký palác, ve kterém se zabydlely vešky. A Zuzance nejde otevřít pusa, nemůže sníst cukrovou vatu ani mluvit. Pusu Zuzance odemkne až klíč – zubní kartáček. A co taková pohádka o Kazisvětovi?

Knížku čteme s Hugem, kolem 3.let je tedy dítě schopné příběhy pojmout. Záleží samozřejmě na intonaci a na ilustracích. Po každém čtení zkoušíme porozumění textu a Hugo se kupodivu neztrácí. Jsou tam slova, kterým ještě nerozumí, ale kontext chápe a nová slovíčka buď nahradím nebo vysvětlím. Pohádky nejsou nikterak dlouhé a na každé dvoustraně je obrázek. Líbí se mi, že hlavními postavami jsou jak holky, tak kluci.

Příběhy doplňujeme dalším povídáním. Hugovi jsem jednou vyprávěla pohádku o chlapečkovi (z jiné knihy), který si nechtěl vyčistit uši a vyrostly mu z nich sedmikrásky. Okamžitě vstal, donesl mi vatové tyčinky a poprosil mě, ať mu je vyčistím. Výchovný efekt tu tedy je, ale…

Období u dětí ve věku od 3 do 6 let se nazývá věkem pohádky. Pohádky (spíše ty čtené) mají velký vliv na vývoj řeči, myšlení a fantazie, jenže mezi realitou a sny u dětí není takový rozdíl jako u dospělých. Děti v předškolním věku ještě neznají hranici mezi fantazií a skutečností, a proto je lepší si s dětmi vysvětlit, o čem pohádka byla a ujistit se, že nebudou mít třeba noční děsy.

Knížku můžu doporučit všema deseti do každé dětské knihovny, jelikož s většinou situací se jako rodiče potkáváme. Knihu si užijí děti i dospělí, a o to u většiny kni (a nejen knih) u dětí jde. Aby bavilo rodiče číst si s dětmi. Jen tak může děti bavit číst si s rodiči.

P.S. Žádná spolupráce. Protože z přesvědčení.