Cestujeme: Liptovský Mikuláš a okolí

Předloni jsme chtěli oslavit výročí i s prckem v Luhačovicích. Skončili jsme ale na jednu noc v Nízkých Tatrách a Tatralandii. A jelikož se nám tam moc líbilo, vyrazili jsme letos na prodloužený víkend, abychom toho stihli prozkoumat víc.

V poslední době vyhledáváme ubytování „hlavně ať nemusím vařit“ a kvůli panu Dítěti jsem si říkala, že bonusem by byl bazén. A podařilo se. Asi jsme konzervy, ale spali jsme na stejném místě jako vloni, v hotelu Jánošík, kde jsme byli naprosto spokojení. Ubytování se dá sehnat i přes slevové portály. Cenově nás pobyt s úžasnou polopenzí, vstupy do bazénu a dětským koutkem vyšel levněji než v okolních penzionech bez těchto služeb.

Vzhledem k délce cestování (a vzhledem k tomu, že se neumíme vypravit včas) jsme se první den stihli jen ubytovat a vyzkoušet hotelový bazén s wellnes. Druhý den jsme hned po snídani vyrazili poznat městečko Liptovský Mikuláš. Hugo jel na koloodrážedle a cestu zvládal skvěle, bylo to mnohem lepší a rychlejší, než ho nechat chodit pěšky. V infocentru jsme dostali prospekty, jak si užít Liptovský Mikuláš a okolí i s dětmi, což se hodilo (teprve s Hugem jsme začali infocentra navštěvovat a nechápu, proč jsme to nedělali i dříve). Liptovský Mikuláš má skvěle propracované tipy pro děti, což poznáte už jen z jejich webu. Já jsem byla nadšená. Prošli jsme pěší zóny kolem „baby friendly“ fontány Metamorfózy, se jmény slavných rodáků, kolem muzea a na kafíčko přímo na náměstí, se skvělým dětským koutkem. Obědvali jsme jak jinak než stylově, halušky to jistily.

IMG_5512

Hugo ještě po obědě spává, takže odpoledne jsme vyjížděli na výlety až kolem čtvrté hodiny. Nám to ale nevadilo, v Tatralandii byl tříhodinový pobyt pro nás i pro prcka tak akorát. Kdo nás sleduje na Instagramu ví, že jsme tak spěchali a dávali si záležet na tom, abychom sbalili ručníky a plavací potřeby (které už jsem jednou zapomněla a plavání bez nich bylo utrpení), že nám Hugo až na recepci oznámil, že nemá obuté botičky. A to se nás neustále někdo ptá, kdy bude na cestě sourozenec. Jsem ráda, že si občas vzpomenu na jedno své dítě, dvě by na nás byly možná moc 😀

IMG_5541

Při porovnání aquaparku Tatralandia například s Aqualandem Moravia vede, co se týká menších dětí, na plné čáře Tatralandia. Je to přizpůsobeno dětem, ale odpočinou si tam i dospělí. Huga nejvíce zaujal bazén s pokladem a akvária pod vodou, znovu si osvěžil potápění. Letos nám přálo počasí, takže jsme vyzkoušeli i venkovní bazény s termální vodou. Tři hodiny pro nás a pro prcka byly tak akorát. Popravdě, měli jsme s Pantátou plán, že až Hugo každý večer usne, dáme si spolu víno a podíváme se na film. Každý den těsně před usnutím jsme zvládli jednu skleničku a počítač jsme raději ani nezapínali.

Druhý den jsme vyrazili do Demanovské jaskyně slobody. Zvolili jsme je i přes to, že okruh trvá hodinu. Pan Dítě byl totiž dokonale namotivovaný – šli jsme se totiž podívat, kde bydlí skřítkové. Jenomže znáte hotelové snídaně. Je tam všechno, na co si jen vzpomenete. A tak Hugo vypil asi dva hrnky mléka a dvě sklenice džusu. Parkoviště u jeskyní je zpoplatněné a Pantáta se na cenu pro jistoto třikrát optal! 6 euro. Jen o něco málo víc stojí vstupné! Doptáváním jsme se trošku zdrželi, takže jsme ke vstupu museli utíkat. Normální chůzí je to podle průvodců 20 minut do kopce a my měli sotva deset. A tak jsme s dítětem běželi, Pantáta před námi koupit vstupenky a my s Hugem za ním. V jedné ruce jsem za sebou táhla mrčící dítě a v druhé jsem měla tři bundy, druhé tepláky a čepici. Snažila jsem se ho motivovat, co to šlo a už ani nevím, jak se nám to podařilo, ale stihli jsme to. Před prohlídkou jsme šli všichni povinně na toaletu a hurá do jeskyní.

IMG_5516

Hugo byl nadšený, prvních deset minut. A dokonce byl i relativně tichý. Jenomže, po deseti minutách, kdy jsme dorazili k místu, kudy jeskyní protéká říčka Demänovka, prišel problém. Chtělo se mu čůrat. Hugovi myslím. Padesát minut prohlídky a dalších 800 schodů před námi (celkem jich je 913, tak tipuju). Popravdě, já už si toho z jeskyně moc nepamatuji. Přemýšlela jsem, co mám dělat a hlavně, co budu dělat, až to bude nejakutnější. Řekli jsme mu, ať chvíli ještě vydrží, že si potom za odměnu bude moct vybrat obrázek s místem, kde skřítkové bydlí. To byla podle mě ta největší motivace. Chvíli jsem ho nesla, chvíli šel sám, podle toho, jak se mu to hodilo. Hugo byl statečný a vydržel celou dobu. Za odměnu si vybral pohled a byl spokojený jako blecha.

IMG_5623

Odpoledne jsme se rozhodli zajet si kousek dál, ke Štrbskému plesu. To místo máme opravdu rádi, je to tam krásné a když tam jedete ve správný den, není tam ani moc lidí. Minule jsme tam byli v listopadu a bylo nám docela chladno. Výhodou je, že okruh zvládnete s kočárkem nebo třeba na odrážedle (na kolech se tam tuším nesmí, ale s prckem bychom to rozhodně pěšky neušli a je koloodrážedlo vlastně kolo?). Je to tak fotogenické, že jsem odtamtud nechtěla odejít, kluci mě museli přemlouvat. I pokud to budete mít dál, tak tento výlet rozhodně doporučuji.

IMG_5641

Dny byly nabité a musím říct, že pan Dítě je zvládal skvěle. Nestěžoval si, že by se mu něco nelíbilo, nebo ho něco nebavilo (kromě cesty). Výlety byly přizpůsobené tak, aby vše zvládl a řídili jsme se tím, jak se cítí. Většinou odpolední spánek pomohl a motivace ve formě večerní koupačky fungovala na sto procent. Já jsem ráda, že jsme navštívili vše, co jsme chtěli a nic z toho bych neměnila. S tím máme trošku s Pantátou problém, když se nám někde líbí, chtěli bychom tam jezdit pořád. Ale každý rok všechny naše destinace zvládat nebudeme, zvlášť, když se chceme podívat i někam jinam. Takže Milé Tatry, těšíme se na příště. Máte nějaké oblíbené místo v Tatrách? Šup sem s ním, ať si ho můžeme napsat na to-visit list.

Kdybyste měli někdo dotaz k cestování, tomuto výletu, napište do komentářů 🙂

Další články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *