Cestujeme: Liptovský Mikuláš a okolí

Předloni jsme chtěli oslavit výročí i s prckem v Luhačovicích. Skončili jsme ale na jednu noc v Nízkých Tatrách a Tatralandii. A jelikož se nám tam moc líbilo, vyrazili jsme letos na prodloužený víkend, abychom toho stihli prozkoumat víc.

V poslední době vyhledáváme ubytování „hlavně ať nemusím vařit“ a kvůli panu Dítěti jsem si říkala, že bonusem by byl bazén. A podařilo se. Asi jsme konzervy, ale spali jsme na stejném místě jako vloni, v hotelu Jánošík, kde jsme byli naprosto spokojení. Ubytování se dá sehnat i přes slevové portály. Cenově nás pobyt s úžasnou polopenzí, vstupy do bazénu a dětským koutkem vyšel levněji než v okolních penzionech bez těchto služeb.

Vzhledem k délce cestování (a vzhledem k tomu, že se neumíme vypravit včas) jsme se první den stihli jen ubytovat a vyzkoušet hotelový bazén s wellnes. Druhý den jsme hned po snídani vyrazili poznat městečko Liptovský Mikuláš. Hugo jel na koloodrážedle a cestu zvládal skvěle, bylo to mnohem lepší a rychlejší, než ho nechat chodit pěšky. V infocentru jsme dostali prospekty, jak si užít Liptovský Mikuláš a okolí i s dětmi, což se hodilo (teprve s Hugem jsme začali infocentra navštěvovat a nechápu, proč jsme to nedělali i dříve). Liptovský Mikuláš má skvěle propracované tipy pro děti, což poznáte už jen z jejich webu. Já jsem byla nadšená. Prošli jsme pěší zóny kolem „baby friendly“ fontány Metamorfózy, se jmény slavných rodáků, kolem muzea a na kafíčko přímo na náměstí, se skvělým dětským koutkem. Obědvali jsme jak jinak než stylově, halušky to jistily.

Hugo ještě po obědě spává, takže odpoledne jsme vyjížděli na výlety až kolem čtvrté hodiny. Nám to ale nevadilo, v Tatralandii byl tříhodinový pobyt pro nás i pro prcka tak akorát. Kdo nás sleduje na Instagramu ví, že jsme tak spěchali a dávali si záležet na tom, abychom sbalili ručníky a plavací potřeby (které už jsem jednou zapomněla a plavání bez nich bylo utrpení), že nám Hugo až na recepci oznámil, že nemá obuté botičky. A to se nás neustále někdo ptá, kdy bude na cestě sourozenec. Jsem ráda, že si občas vzpomenu na jedno své dítě, dvě by na nás byly možná moc 😀

Při porovnání aquaparku Tatralandia například s Aqualandem Moravia vede, co se týká menších dětí, na plné čáře Tatralandia. Je to přizpůsobeno dětem, ale odpočinou si tam i dospělí. Huga nejvíce zaujal bazén s pokladem a akvária pod vodou, znovu si osvěžil potápění. Letos nám přálo počasí, takže jsme vyzkoušeli i venkovní bazény s termální vodou. Tři hodiny pro nás a pro prcka byly tak akorát. Popravdě, měli jsme s Pantátou plán, že až Hugo každý večer usne, dáme si spolu víno a podíváme se na film. Každý den těsně před usnutím jsme zvládli jednu skleničku a počítač jsme raději ani nezapínali.

Druhý den jsme vyrazili do Demanovské jaskyně slobody. Zvolili jsme je i přes to, že okruh trvá hodinu. Pan Dítě byl totiž dokonale namotivovaný – šli jsme se totiž podívat, kde bydlí skřítkové. Jenomže znáte hotelové snídaně. Je tam všechno, na co si jen vzpomenete. A tak Hugo vypil asi dva hrnky mléka a dvě sklenice džusu. Parkoviště u jeskyní je zpoplatněné a Pantáta se na cenu pro jistoto třikrát optal! 6 euro. Jen o něco málo víc stojí vstupné! Doptáváním jsme se trošku zdrželi, takže jsme ke vstupu museli utíkat. Normální chůzí je to podle průvodců 20 minut do kopce a my měli sotva deset. A tak jsme s dítětem běželi, Pantáta před námi koupit vstupenky a my s Hugem za ním. V jedné ruce jsem za sebou táhla mrčící dítě a v druhé jsem měla tři bundy, druhé tepláky a čepici. Snažila jsem se ho motivovat, co to šlo a už ani nevím, jak se nám to podařilo, ale stihli jsme to. Před prohlídkou jsme šli všichni povinně na toaletu a hurá do jeskyní.

Hugo byl nadšený, prvních deset minut. A dokonce byl i relativně tichý. Jenomže, po deseti minutách, kdy jsme dorazili k místu, kudy jeskyní protéká říčka Demänovka, prišel problém. Chtělo se mu čůrat. Hugovi myslím. Padesát minut prohlídky a dalších 800 schodů před námi (celkem jich je 913, tak tipuju). Popravdě, já už si toho z jeskyně moc nepamatuji. Přemýšlela jsem, co mám dělat a hlavně, co budu dělat, až to bude nejakutnější. Řekli jsme mu, ať chvíli ještě vydrží, že si potom za odměnu bude moct vybrat obrázek s místem, kde skřítkové bydlí. To byla podle mě ta největší motivace. Chvíli jsem ho nesla, chvíli šel sám, podle toho, jak se mu to hodilo. Hugo byl statečný a vydržel celou dobu. Za odměnu si vybral pohled a byl spokojený jako blecha.

Odpoledne jsme se rozhodli zajet si kousek dál, ke Štrbskému plesu. To místo máme opravdu rádi, je to tam krásné a když tam jedete ve správný den, není tam ani moc lidí. Minule jsme tam byli v listopadu a bylo nám docela chladno. Výhodou je, že okruh zvládnete s kočárkem nebo třeba na odrážedle (na kolech se tam tuším nesmí, ale s prckem bychom to rozhodně pěšky neušli a je koloodrážedlo vlastně kolo?). Je to tak fotogenické, že jsem odtamtud nechtěla odejít, kluci mě museli přemlouvat. I pokud to budete mít dál, tak tento výlet rozhodně doporučuji.

Dny byly nabité a musím říct, že pan Dítě je zvládal skvěle. Nestěžoval si, že by se mu něco nelíbilo, nebo ho něco nebavilo (kromě cesty). Výlety byly přizpůsobené tak, aby vše zvládl a řídili jsme se tím, jak se cítí. Většinou odpolední spánek pomohl a motivace ve formě večerní koupačky fungovala na sto procent. Já jsem ráda, že jsme navštívili vše, co jsme chtěli a nic z toho bych neměnila. S tím máme trošku s Pantátou problém, když se nám někde líbí, chtěli bychom tam jezdit pořád. Ale každý rok všechny naše destinace zvládat nebudeme, zvlášť, když se chceme podívat i někam jinam. Takže Milé Tatry, těšíme se na příště. Máte nějaké oblíbené místo v Tatrách? Šup sem s ním, ať si ho můžeme napsat na to-visit list.

Kdybyste měli někdo dotaz k cestování, tomuto výletu, napište do komentářů 🙂

Další články

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *