LIFE: Naše první Vánoce

IMG_7006

IMG_7001

Když jsem ještě bydlela s rodiči a bratrem, zdobili jsme stromeček na Štědrý den ráno. Bráška donesl ozdoby a stromeček ze sklepa, odsunuli jsme křeslo a vytáhli jsme umělý stromeček, který jsme začali zdobit většinou modrými, bílými a stříbrnými ozdobami. Pamatujete si na takové bílé plastové sněhové vločky? Ty jsme měli doma taky. U zdobení jsem pojídala cukroví a dívala jsem se na pohádky. Letos jsme zůstali doma a jelikož jsme plánovali cestu po svátcích za rodinou, ozdobili jsme si stromeček dříve. Mám ty rituály moc ráda, jak to je v každé rodině malinko jinak.

IMG_7012

Stromeček jsme ozdobili v předstihu. Pantáta nachystá stromeček, dá na něj světelný řetěz a já zdobím zbytek. Máme tradiční červené a slaměné ozdoby a nakrájený pomeranč. Štědrý den letos utekl rychleji než ty předchozí. Ráno jsme se chvíli váleli v posteli v povlečení se soby a sněhovými vločkami. Posnídali jsme vánočku a Pantáta šel na dárky. Balení mu trvalo, já jsem zatím uklízela a připravila jsem nám salát z polníčku s pečenou červenou řepou a kozím sýrem. Odpoledne se Pantáta pustil do přípravy večeře. Kapr a večeře celkově je (teď už bych mohla říct tradičně) v rukou pantáty. Ten strávil nad salátem a kaprem celé odpoledne. Huga jsme dali spinkat a v klidu jsme si vychutnali kapra. Když se Hugo vzbudil, nacpali jsme do něj neslavnostní bílý jogurt, převlékli jsme se a šli jsme se podívat ke stromečku.

IMG_7004

Ještě dodám, že náš Pantáta je nejlepší z nejlepších. Ohrožený druh. Tak si totiž říkáme. Ale o tom zase jindy. Celý den šířil ducha Vánoc, radoval se, zpíval, hopsal. To vše tak moc, že to chytlo i mě. Dokonce mi dal Pantáta úkol. Měla jsem patnáct vteřin na to, abych předvedla, jak moc se těším na večer. Začala jsem skákat, švidrat a křičet Vánoce, Vánoce. A pak jsem skočila na postel, dala pusu Pantátovi a pak už jsme byli zase dospělí.

IMG_7011

Pod stromečkem kupa dárků, všichni jsme měli obrovskou radost. Hugo měl největší radost asi z naší nové pánvičky, do které si házel dřevěné figurky a potom také z dálkového ovladače pro děti. Určitě vám sem dám příští rok (to to letí, co?) nějaké tipy na nákupy hraček pro prcky, protože to stojí za to. Rozbalování dárků za Huga nám dalo moc práce, unavilo nás to. Tak jsme se tradičně uvelebili na gauči, uspali prcka a podívali jsme se na pohádku v televizi. Další sváteční dny patří mezi ty hektické. Návštěvy babiček a dalších členů rodiny, rozbalování dárků, plná břicha…

IMG_7006

Na těch naších svátečních dnech bylo úplně nejlepší to, že  jsme trávili čas společně, jako rodina. Ukradli jsme si pro sebe chvilku, hráli jsme si s novými hračkami, procházeli jsme se, ládovali se dobrůtkami, povídali jsme si. Já doufám, že za těch pár dalších dní ještě něco stihneme. Rodina, zdraví, čas a přátelé, to je totiž nejvíc.

Continue Reading

Babí léto…

IMG_0062

Paprsky podzimního slunce nás příjemně zahřívají. I přes rýmu, která Huga trápí už týden, jsme vyrazili ven. Popravdě jsme si pouze otevřeli vrátka a vyšli za dům na zahradu (U nás by neřekli, že jsme šli na zahradu, ale do humna). Vzali jsme Jacka a šli jsme až k vinohradu. Výhled byl opravdu nádherný, od nás vidíme až na Slovensko. Víno už je sladké a švestky už také dozrály. Hugo si užíval nošení v šátku. Koukal na Jacka, jak poskakuje sem a tam a snaží se vyhrabat nějakou tu myšku. Řekla jsem si, že když už máme novou kuchyň, tak bychom mohli zkusit upéct něco sladkého. To je totiž moje…

uprava

 

IMG_0038

Tohle babí léto by mohlo trvat déle. Já si ty podzimní slunečné paprsky opravdu užívám. A víte proč se teplému podzimnímu počasí říká babí léto? V tomto období můžeme pozorovat poletující pavučiny ve vzduchu, které připomínají „babské“ šedivé vlasy.

20150921_174953

 

Ukradla jsem si chvilku času a  šup s koláčem do trouby. Kombinace klasického hrnkového těsta s vytuněnými švestkami (povařenými se lžící cukru a kapkou mandlového aroma) a posypkou, která vytvořila křupavou krustu. Do druhého dne zůstal jen kousek a i ten rychle zmizel.

20150921_175108_HDR

IMG_0062

 

Popřemýšlejte o tom, co vám dělá radost, najděte si chvilku času a pusťte se do toho. Ať je to procházka, koláč nebo posezení s přáteli. Pěkný víkend.

Continue Reading

Oslava v Praze – létání pro ty, co se bojí výšek

11904724_10205240617678573_7947273426275401564_n

Poslední prázdninovou neděli měl náš pan Táta narozeniny. A to bychom to s Hugem nebyli my, kdybychom mu něco nevymysleli. Letos jsme vzhledem k rekonstrukci nebyli na žádné dovolené a tak jsem vymyslela narozeninový víkend.

Ono je fajn, dostat k narozeninám knihu nebo se na dárku domluvit. Ale u nás stále převládá názor, že bychom se k narozeninám a Vánocům měli překvapovat. Člověk je napnutý a navíc mu tím ten druhý dá najevo, že na něj myslí. Strávit špetku času nad vymýšlením dárku je pro mne velice  cenné a v dnešní době je to velmi vzácné. Vymýšlíte pro své nejbližší překvápka? Na jaké z nich jste nejvíc pyšní?

20150829_165658

V pátek si pan Táta zařídil volno. Všechny věci jsem zabalila já během dopoledne a po rychlém obědě jsme mohli vyrazit na cestu. První instrukce byla jen jet do Brna po dálnici. V Brně přišla další instrukce – najet na D1. Při zastávce na svačinu jsem zjistila, že jsem kufr s věcmi pro Huga zapomněla doma. No co, má tam jen jídlo, pleny a oblečení. Žádný stres a jede se dál. Byla jsem celou cestu klidná, takže bylo prý jasné, že pojedeme do Prahy nebo ještě dál. Praha ale vyhrála. Navigace zklamala a téměř u cíle mi zvonil telefon. Můj „bráška“ (jak se podepisuje) volal, kde jsme. Pan Táta byl trošku v šoku, protože čekal, že budeme bydlet v hotelu. Ale to, co jsme ušetřili za ubytování jsme v Praze mohli utratit.

20150829_165924

V sobotu jsme si udělali snídani jako v hotelu. Dlouhé a nazdobené snídaně mám moc ráda a za pár týdnů si je v naší nové kuchyni budu zase užívat. Poté jsme se koukli na film a vyrazili jsme. Pan Táta stále nevěděl, kam jedeme. V Letňanech ale zahlédl poutač a už mu to bylo jasné. Půjdeme do větrného tunelu!

11904724_10205240617678573_7947273426275401564_n

Huga hlídal brácha a my jsme vyšli vstříc novým dobrodružstvím. Převlečeni v kombinézách, s helmou a brýlemi v ruce jsme absolvovali krátkou instruktáž. Následovala instalace špuntů do uší a už to fičelo. Každý jsme absolvovali dva vstupy do tunelu po minutě a půl. A musím přiznat, že je to opravdu málo. První vstup se jen učíte zkoordinovat své tělo a až ten druhý to začíná být více zajímavé. Nakonec s vámi instruktor vyletí do nebes (čti asi 12metrů) obrovskou rychlostí. Chtělo se mi kříčet a smát zároveň, byl to opravdu úžasný pocit. Jen malinko pohnete hlavou dolů a letíte nahoru. Je až neuvěřitelné, jak milimetrový pohyb ovlivní to, kam a jak poletíte. Ideální pro všechny, kteří se bojí výšek. Vhodné pro děti už od pěti let. Za mě paráda. Dárek se asi líbil, protože jsme si při odchodu koupili další minuty.

IMG_6106

Jsme (já už teda moc ne) milovníci kávy. Měla jsem seznam kaváren, do kterých se v Praze můžeme podívat a jednu z nich jsme vybrali. Jmenuje se I need coffee, je úplně malinká a o víkendu v pět zavírají. Personál byl milý, takže nám ještě dali kafíčko s sebou, které bylo mimochodem opravdu výborné. Takovou kávu bych mohla pít každý den. Kavárna je kousek od Tančícího domu, parkovat zadarmo  (3hodiny) se dá v OC Nový Smíchov a krátkou procházkou dorazíte ke kavárně. Za nás kafoholiky mohu jen doporučit.

IMG_6105

 

Continue Reading

Kam nás vítr zavane…Trnava

IMG_5970

Přesně v tomhle duchu jsme prožili minulou neděli.

Před 14 dny jsme přišli o dovolenou a přitom bylo vše naplánováno do nejmenšího detailu. V tomhle plánování není moc dobré. Máte plány, nesmírně se těšíte a potom se stane něco, co vám brání je uskutečnit. Přichází velké zklamání. Jak jinak.

V neděli jsme si řekli, že bychom si mohli vyjet na nějakou dobrou kávičku. Jeli jsme k Hodonínu a než jsem se nadála, byli jsme na Slovensku. Jeli jsme dál a dál a nevěděli jsme kam. Prvním městem, které jsme potkali je Senica. Tam jsme ale projížděli náměstím a nic se nám nelíbilo. A tak jsme jeli dál…

Další město bylo o 50km dál – Trnava. Sice jsme se u značky, kde Trnava končí, museli otočit, ale nakonec jsme do centra trefili. Parkování na většině parkovišť je o víkendu zdarma. Vyložili jsme kočárek a vyšli jsme na promenádu. Ta byla pěkná, čistá a upravená. Dokonce mají na ulici nainstalovaný systém zavlažování chodníků a chodců v horkém počasí. Byli jsme jako tři děti – okamžitě jsme se pod sprinklery vrhli.

IMG_5924

Byla neděle a tak všechny místní obchůdky měly zavřeno. Kousek dál jsme však uviděli první kavárnu. A pak další a další. A další. Chtěli jsme do kavárny o kousek níže, ale měli plno. A tak jsme navštívili kavárnu Cafe pod vežu. Káva nebyla špatná, ale už jsem měla lepší. Prostředí však bylo moc příjemné.

IMG_5927
Věž, pod kterou je kavárna a vzadu moji kluci.

Každopádně jsme si kávu užili. I zmrzlinu o kousek dál. A potom jsme zamířili k bazilice  sv. Mikuláše. Víte, že se Hugo měl jmenovat Mikuláš? Kostel je uvnitř krásný, zachovalý. Dochovalo se v něm několik gotických maleb. Kostel i náměstí sv. Mikuláša jsou dominantou města se svým duchovním poselstvím. A kolem nich jsou zachovalé hradby, které jsou největší na Slovensku.

IMG_5951

Počasí nám opravdu vyšlo a výlet do neznáma nakonec také. Jo a v Trnavě je na náměstí klavír, kde si může každý zahrát. Kluci si to taky nemohli odpustit.

IMG_5966

Tímto dnešním článkem bych vás chtěla inspirovat k výletům do neznáma. Jsou skvělé a já si to nesmírně užila. Neměla jsem přehnaná očekávání, netěšila jsem se a o to intenzivněji jsem prožívala každý moment strávený s rodinou.

IMG_5970

 

 

Continue Reading

Klidné místo

boticky

Dnes bylo opravdu nádherné počasí. Tak akorát na dlouhou procházku. Naše vesnice má pár tisíc obyvatel a od jednoho konce k druhému to trvá pěšky rychlou chůzí patnáct minut. Proto ráda chodím na procházku do areálu, kde můžeme být delší dobu. Jen tak posedět a sledovat třeba ryby v rybníce. A že jich tam je! Jelikož rybník vysychá, dostala jsem se blíž i k leknínu.

leknin

Hugo většinu cesty prospal, ale u rybníka se probudil a už nechtěl jen tak ležet. Tak jsem mu ukázala okolí a potom jsem improvizovala. Vzala jsem plenku a dala ji na palouček do stínu a Huga jsem tam na chvilku položila. A aby se mu tam líbilo, šoupla jsem mu na hraní šišku.

siska.jpg

Problém byl, když jsem ho chtěla vyfotit. Celou dobu jsem se snažila upoutat na sebe pozornost, ale zároveň moje pozornost byla na podložce. Hlídala jsem totiž klíšťata. A tak se mi podařilo fotek jen pár.

rakos

A jelikož mám dobrou náladu, prozradím vám něco málo o mé zálibě ve focení. O focení jsem se zajímala již od nějakých patnácti let. Pamatuji si, jak jsem se se svou první (podle mě) povedenou fotkou pochlubila na jednom fóru o focení. Jaké bylo mé zklamání, když jsem se od fotografů dozvěděla, že moje fotka je naprosto příšerná. Ona byla, ale já to tehdy neviděla.

Na vysoké škole si moje spolužačka pořídila zrcadlovku. Taky jsem ji chtěla, ale neměla jsem dost financí. A pak mi ta moje spolužačka, Nela se jmenuje, řekla: „Život je jen otázkou priorit“. To znamenalo, že jsem si to šla prostě zařídit tak, abych ten foťák měla. A měla jsem z něho obrovskou radost. Hned jsem šla fotit a první fotky byly taky katastrofa.

Malinko jsem se o kompozici začala učit, až když jsme s mým Pan Tátou chodili na fotící rande. Jako úplně první dárek u mého milého jsem od Ježíška dostala knížku o focení a o dva roky později nám Ježíšek nadělil nový objektiv. A to byl ten zlom. Od té doby se mi fotí líp a v současné době se učím nastavovat správné hodnoty při focení tak, aby na fotce nebyly přepálená místa nebo aby nebyla moc tmavá.

Uplynulo hodně času, ale i teď mám co dělat, aby se mi nějaká fotka povedla. Na každé fotce vidím nějakou chybu, ale bohužel pozdě. Na tohle jsem trošku náročná. Prostě detailista. Trošku míň mě baví upravování fotek v grafickém programu, ale i to snad jednou vychytám. Jsem přeci na mateřské.

boticky

Tak. A zase víte něco o mně. Celá procházka mě neskutečně nabila pozitivní energií. Jen vám povím, že heslem, které mi moje spolužačka řekla, se řídím doteď. Ale trošku jinak, než dřív.

 

 

Continue Reading

Pojďte dál…aneb jak to u nás vypadá

IMG_5744

V současné době k nám bohužel nemůžeme nikoho pozvat. Ale vy máte to privilegium se k nám podívat na pár detailů.

Na blogu je rubrika Dekor, bydlení a DIY. Já pevně věřím tomu, že se brzy trošku rozroste a to proto, že před pár měsíci jsme začali s rekonstrukcí. Dnešní fotky tedy berte trošku s nadsázkou.

Rekonstruovat domeček, ve kterém jsme bydleli, bylo potřeba. Třicet let starý nábytek. Police a vitríny, ze kterých na mě broušené a jiné nádobí volalo o utření prachu. Ne, tohle já uklízet nebudu. To je nevýhoda toho, když nejdete do nového. O tom, že bude potřeba vyřešit bydlení jsme věděli dlouho. Ale nic se nedělo. Až do doby, kdy jsme se dozvěděli, že mi v břiše roste fazolka. Ta, ze které se vyklubal Pan Dítě (nová přezdívka od tatínka). Jenomže znáte to – tahanice ohledně vyřizování bydlení jsou zdlouhavé a jak to tak u nás bývá, nic nemělo hladký průběh. A tak jsme stihli akorát vystavět novou koupelnu, která byla dokončená v den, kdy jsme se vrátili z porodnice.

IMG_5483

Vždycky jsem si přála vintage kuchyni. Přišla mi naprosto nadčasová a hlavně útulná. Nemám ráda katalogové domečky, ve kterých nenajdete ani jeden osobní předmět. Taky bych doma chtěla starý kufr nebo truhlu, pařez namísto nočního stolku a další věci. Vintage kuchyně ale doma nebude. A to zkrátka proto, že teď jsme dva (kteří do toho můžou mluvit) a musíme dělat kompromisy.

IMG_5740

Ale…musím vám říct jednu věc. Kuchyně je zaměřená a jakmile vybereme spotřebiče, míří rozměry do výroby. A já můžu už teď prozradit, že novou kuchyň zbožňuju. Budu tam mít kuchyňský ostrůvek, který jsem si vždy přála a dokonce na něm budu vařit! Jelikož je domeček veliký, rekonstrukce patra bude zdlouhavá, ale spodní patro bude čekat na mé dekorace, věnce, květiny, vázy a vychytávky!

IMG_5739
Jediná věc, která ve spodním patře je – digestoř. Fotka trošku nakřivo – ale pětiměsíční prcek musel asistovat, tak jsem ho zavěsila na svou ruku a měla jsem volnou jen jednu.

A abych pravdu řekla, nejvíce inspirace čerpám na internetu. Třeba modrastrecha.cz je super. Najdu tam jak inspirace, fotky, tak se tam můžu poradit o tom, co zvolit za materiál, najít lidi se stejnou zkušeností, kteří poradí. Pinterest je také plný inspirativních fotek, hlavně pro DIY. A pokud si chcete sami něco vyrobit do domácnosti, mrkněte na pořad na stream.cz, který se jmenuje Vychytávky. My máme v cajku vchodové dveře (teda bez schodů), takže se brzy chystám vyrobit květinový věnec na dveře – sledujte pozorně blog! 😉

IMG_5746

Abych pravdu řekla, kuchyň už je zaměřená. Za dva měsíce nejpozději uvidím výsledek a hned jak ho uvidím já, mohla bych se podělit o další části našeho domečku. V současné době ještě finišujeme dekor pracovní desky a spotřebiče. Můj milý staví krbovou vložku a já se rozhoduju, jestli budu ladit do šeda nebo do odstínů krémové a hnědé. Hnědá se mi líbila dříve, šedá je má nová láska…

A kde čerpáte inspiraci vy? Pokud máte nějaký zajímavý odkaz, šup s ním do komentářů!

IMG_5744

Continue Reading

Jak jsme poznali Brno- Ořešín aneb Pocta vodě…

20150712_150925

Pozvali nás k sobě domů do Ořešína. Grilovali jsme, procházeli jsme se, kochali jsme se….a byla to paráda!

Člověk žijící v Brně by si mohl myslet, že už Brno zná. Po několika letech, co jsem tam bydlela, jsem si to také myslela. Ale naši přátelé nás vyvedli z omylu. Pozvali nás k sobě domů do Ořešína.  Původně jsem byla takový znalec, že jsem se ptala, jak se ta vesnice jmenuje. A ona je to městská část. A co víc – je tam krásně. Ponaučení? Pátrejme ve svém okolí (i když ho už známe, protože ho možná neznáme tak dobře jak si myslíme) po dalších krásných místech. A že jich je!

20150712_150925

V neděli bylo krásně, teploměr se blížil ke třicítce, takže jsme sedli do auta a vyjeli jsme. Naši přátelé nám ukázali, jak krásně bydlí a ugrilovali nám skvělé jídlo. Já bych se po grilovaném hermelínu mohla utlouct! Jaké jídlo chutná nejvíc vám?

20150712_170711_HDR

Hugo byl úžasný a zlatý, pořád se na všechny usmíval (potom si každý myslí, že mateřská je dovolená). Po jídle jsme šli na údajnou krátkou procházku, která byla téměř dvouhodinová. To by nám ani nevadilo, ale moje baleríny ten lesní terén těžce snášely, takže jsem si domů odnesla pár puchýřů. Šli jsme lesem kolem Ořešínské rákosiny, která je jedním z posledních zachovalých mokřadů u Brna. Celou cestu jsme mohli sledovat naučné tabule. Nutno podotknout a pochválit, že ač byl terén lesní, kočárek to zvládl na jedničku.

20150712_150900

Údolím protéká potok Rakovec. Při stavbě cesty zde byl nalezen pramen vody, ze kterého zde vybudovali v roce 2002 lesní studánku nesoucí název Pocta vodě. Na studánce je nápis „Nadevše je voda“ a tento název je převzat z citátu řeckého básníka Pindarose. Po cestě jsme ochutnávali lesní maliny a v Restauraci Na ranči jsme se osvěžili. Vypadalo to tam skvěle, takže příště půjčíme miminko návštěvě a půjdeme se projet na koni. Je to moje přání už dlouho a se Z. jsme na koni ještě nebyli…

 

20150712_153439

 

Sama musím říct, že takovéhle výlety mě neskutečně nabíjí energií a i když teď máme hodně příjemných starostí, tak je potřeba občas vypnout. (Snad omluvíte naše ne úplně dokonalé mobilní fotky ;).

Martina

20150712_153819

Continue Reading

Jak jsme zvládli první očkování

20150611_155203

Očkování dětí je v poslední době velmi ožehavé téma, ve kterém se nechci nijak zvlášť šťárat. Takže jen ve zkratce – jsem pro povinné očkování. Koho nezajímají názory na očkování -autismus, hexavakcínu a hexacimu  a chce si přečíst o mých řidičských schopnostech a o tom, jak jsme připravení na teploty – ať se přesune pod první obrázek.

Očkování a autismus

Jen shrnu to, co jsme se učili na vysoké škole a to, že autismus je vývojová porucha. Příčiny vzniku – organické poškození mozku (jeho přesná etiologie není známa) a genetické předpoklady. Našla jsem i info, že to lze trošku pozorovat už u dětí kolem 2 měsíců, které více bezdůvodně pláčou. Průzkum v r. 2014 neprokázal spojitost mezi očkováním a autismem. Toť vše k otázce autismu a očkování.

Hexavakcína (Infarix hexa)  vs. Hexacima

Ne všechny maminky ví, že existují dva typy vakcín proti šesti nemocem. Hexacima je na trhu novinkou, u nás od r.2014. Měla by být malinko šetrnější, na druhou stranu  obsahuje méně složek proti dávivému kašli oproti Infarix Hexa. Také se Hexacima (zatím, schéma 2+1 se testuje) dávkuje ve schématu 3+1, zatímco Infarix Hexa 2+1. Pro více informací doporučuji zjistit si více iformací, popř. konzultaci s odborníky. Sami se můžete dobrovolně rozhodnout, kterou vakcínu zvolit, jsou hrazené pojišťovnou.

20150611_155203

Tak a to byla rychlá vsuvka pro všechny, kteří se zajímají. Já nepatřím mezi ty, kteří by týden či měsíc před očkováním nespali hrůzou. Popravdě..k tomu, abych se synem dojela k lékaři, jsem musela projít nervozitou řidičskou. Neměl mě kdo odvézt a tak jsem musela řídit. Když mám řídit, tak jsem nervózní jako když mám jít k zubaři. Bolí mě břicho, nemůžu spát, nemůžu moc jíst, potím se…Kdybych v tu chvíli měla myslet ještě na to, jak se můj prďola zachová při injekci, mohla bych se odvézt rovnou na psychiatrické oddělení.

Cesta byla, jako vždy když řídím, zajímavá. Dokonce jsem tak schopná řidička, že si umím poplést i spojku a plyn. A potom se divím, proč mi to na té křižovatce nejede. Tentokrát mě ale nikdo nevytroubil a úplnou shodou náhod jsem zaparkovala napoprvé a sama (při minulé návštěvě lékaře jsem musela poprosit jednu maminku, aby mi přeparkovala).

Pan doktor se smál na Kulíška, Kulíšek na doktora a pak mu Dr. chytil nožičku a můj drobeček zrudl a plakal. Vynadala jsem panu doktorovi, že malý se na něj tak smál a on mu takhle ublíží. Prý on za to nemůže. Tak jsme se rozloučili, už v sedačce malý neplakal a cestu domů zaspal.

Ten den jsme malému dali homeopatika (napíšu níže). Odpoledne byl mrzutý, ale ještě se smál. Večer ale přišla teplota blížící se 38stupňům a tak jsem malého uložila ke spánku a čekala, co se bude dít. Byla jsem připravená podat v noci malému něco na sražení teploty, ale když se malý vzbudil, ve 2 ráno jako vždycky, teplotu už neměl. Takže jsme to ustáli. A já vám ještě ukážu, jak jsme na to byli připraveni…

IMG_5526

Na měření teploty mám teploměry dva – bezdotykový Silver Crest z Lidlu a Thermoval od Hartmann. Thermoval by byl lepší s flexi špičkou, ale dokud slouží tento, nemá cenu pořizovat druhý. Ten bílý měří docela dobře, není to úplně ideál, ale teploty sedí a když má dítě horečku, tak to změří.

Pro sražení horečky mám doma Panadol Baby a Nurofen pro děti. Já mám sirupy. Pokud má dítě horečku déle, bylo mi doporučeno střídat účinné látky (tedy paracetamol a ibuprofenum) nebo sirup a čípky. Mám obě značky, třeba mému Z. paracetamol na snížení horečky prostě nezabírá. Takže jistota je jistota.

IMG_5531

Pokud má dítě horečky, je náchylné k dehydrataci. Proto mám u sebe už od loňské dovolené v Egyptě (kdy jsem byla těhotná a bála jsem se dehydratace) rehydratační roztok Kulíšek Forte. Jsou to sáčky, které se rozpustí ve vodě a nahradí ztracené minerální látky v těle. Tento roztok je vhodný i při průjmech či zvracení.

IMG_5530

Jelikož se naše paní doktorka věnuje i homeopatii, rozhodla jsem se vyzkoušet její účinky na našem prckovi. Na homeopatii nemám žádný názor a nejsem zaujatá. Znám pár lidí, kteří si ji vychvalují. Ostatní ani neví, co homeopatika jsou. Taky jsem si to musela přečíst. Na doporučení paní doktorky jsme tedy v den očkování (lepší je prý den předem) rozpustili 3 tabletky Thuya 9ch a podali malému na lžičce. Je to volně prodejný lék v lékárně (někde na objednávku) a stojí kolem 100Kč. Bylo nám sděleno, že máme užívat 7 dní. Typ homeopatik a dávkování určuje lékař individuálně, každý lékař asi bude mít trošku jiný názor. Účinnost soudit nemohu, zkusíme homeopatika dát i příště a uvidíme.

A jak jste první očkování zvládli s dětmi vy? Máte nějaké zkušenosti s homeopatiky? Ráda si přečtu vaše komentáře!

 

 

Continue Reading

Proč bydlím tam kde bydlím a proč to tady mám ráda

IMG_5259

Musím se přiznat, že nejsem vesnický typ. Vyrůstala jsem v téměř desetitisícovém městě v paneláku. Po střední škole jsem se rozhodla zakotvit v Brně. To město mě okouzlilo. Bylo menší než Praha, ale bylo také plné památek a bylo zde stále co dělat. V Brně se to kulturními akcemi jen hemžilo a tak jsem se snažila ukořistit co nejvíce zážitků právě odtud. Po práci jsem se chodívala projít na Svoboďák (náměstí) nebo do parku Lužánky. Za ty roky jsem si k tomu městu vypěstovala hluboký cit, Nikdy tam nebylo úplně ticho a já tam potkala spoustu skvělých lidí.

8.listopadu 2011 jsem HO potkala. Naše první rande byla snídaně u McDonalds. Nebyl z Brna, takže jsme se vídali po večerech, v zimě jsme s návštěvami měli problém – lidé, se kterými jsme bydleli si nepřáli abychom se navštěvovali, takže jsme si asi po třech měsících vztahu pronajali v Brně pokoj. Naše první bydlení byla naprostá katastrofa. Rychle jsme odtamtud utekli a našli si skvělé bydlení kousek od centra…Ale za pár měsíců nám spolubydlící oznámili, že se budou stěhovat….a to byl ten zlom. Přítel mi navrhl, že na prázdniny půjdeme bydlet k němu na vesnici a od září si zase najdeme bydlení v Brně. Jak asi tušíte, další bydlení v Brně se již nekonalo….

IMG_5261

Začátky byly hodně těžké, zvykat si na bydlení v domečku, na zahrádku, na ticho, na to, že večer nemáte moc kam jít. Můžete utéct akorát do lesa či na pole…nebo do vinohradu…Po třech letech, které tady bydlím, musím uznat, že je tady krásně. Bydlím ve vesnici na jihu Moravy, do Brna to máme po dálnici třicet, čtyřicet minut. Za pět minut jsme na Slovensku, za patnáct v Rakousku. Když jsem tudy jela poprvé, překvapilo mě, že každý má u domu vinohrad. Tenkrát jsem ani slovo vinohrad nepoužívala – říkala jsem vinice, ale tady se to nenosí 🙂

Postupem času jsem objevila to kouzlo bydlení tady. Jen otevřete dveře a jste na terase a můžete se opalovat nebo třeba grilovat s přáteli. Za domem máte malou zahrádku, kde zasadíte semínko a i když se o ni dál nestaráte, budete super velkou bio úrodu. Můžete mít bazén či bazének…máte nádherný výhled na lesy a kopce. Každé ráno vás budí nádherné paprsky vycházejícího sluníčka a pokaždé se nemůžete nabažit, protože žádný z těch dnů není stejný.

IMG_5615

Vesnice, ve které nyní bydlím, má přes 2 000 obyvatel. Je však něčím zvláštní od vesnic, které jsem do té doby znala. Vesnici jsem si dříve představovala jako několik polorozpadlých stavení s domácími zvířaty a obyvateli, kteří nosí otrhané tepláky, babičky se šátky na hlavách a dědečky s čaganem. Autobus zde projede dvakrát za den a lidé tu nemají práci, tak vysedávají na schodech místní hospody a popíjí pivo. To byla moje reálná představa vesnice, ve které jsem trávila v dětství část prázdnin. Teď mě napadá, že bych chtěla procestovat více krajů v naší republice a udělat si další obrázky o našich vesnicích…a teď už k té naší…

IMG_5267

Představte si vesnici na mírném kopci. Z jedné strany ji obklopuje potok a lesy plné divokých prasat a další fauny, civilizací nedotčená přírodní jezírka, mokřady..z dalších stran především rozlehlé vinohrady. Kdo nemá za domem vinohrad, jako by nebyl. Babičky jezdí v neděli do kostela na kole. Vlastně skoro všichni tady jezdí na kole. Tato malebná vesnička ctí tradice svých předků a nikdo nemůže říct, že zde není co dělat. Stále se něco děje. Plesová sezóna čítá sedm plesů, od jara do podzimu zde probíhají různé kulturní a folklorní akce. Ač ve mě vzpomínka na Brno občas vzbuzuje trošku smutek, jsem ráda, že bydlím právě tady. Samozřejmě, i tohle bydlení přináší svá negativa, ale nebudeme si kazit den 🙂

IMG_5255

 

IMG_5259

 

IMG_5271

Budu ráda když mi i vy napíšete kde a jak bydlíte a jak se vám tam líbí.

Continue Reading

Jak probíhal můj porod…

DSC04864
Předem se omlouvám za to, jak vypadám na fotkách a za jejich kvalitu -ale aspoň si představíte, jak to probíhalo.
V pátek 6.2. se u nás v Brně v práci podepisovaly takzvané růžovky. Mě tvrdlo břicho tak, že jsem nemohla vyjít ani do mezipatra na wc, jak to bylo nepříjemné a začínala jsem být trošku v depresi z těch čtyř stěn. Tak můj milý zavelel, vzal si volno a že pojedeme do Brna vybrat dlažbu do vstupní chodby a dveře. To byl pátek 6.2.  Lítali jsme celé dopoledne, já si pokecala v práci a dokonce jsem milého ukecala na poslední nákupy 🙂 Všichni se mě ptali, jestli to celodenní lítání rozjelo porod, ale já ráno 7. 2. všem psala, že se nic neděje. Uvařila jsem rychlý oběd a jelikož mě bolely paty z toho stání u plotny, šla jsem si lehnout. Pustila jsem si posledních dvacet minut posledního dílu seriálu a začal mě bolet podbřišek jako při menstruaci. Trošku jsem zpozorněla a ještě se mrkla na internet.  K těm slabým bolestem se přidalo tvrdnutí břicha, které trvalo v průměru čtyřicet vteřin, tak jsem si stáhla chytrou aplikaci a začala jsem si měřit kontrakce – po pěti minutách 🙂
Přítel v sobotu zase pracoval na té naší chodbě. Říkal mi, že malý musí ještě 14 dní v bříšku zůstat, že bude štukovat a pokládat dlažbu 😀 Vtipálek. Šla jsem za ním mu říct, že mě pobolívá břicho, ale že se ještě nic neděje, ať klidně pracuje. Šla jsem si nalakovat nehty, dala jsem prát prádlo, vyfotila těhotenskou průkazku a dobalila jsem si tašky. Pro jistotu. Kontrakce pořád stejné, takže jsem šla do sprchy. Po ní žádná změna. Ani k lepšímu, ani k horšímu. Možná se malinko stupňovala bolest, ale nic to nebylo (oproti porodu který následoval).
Potom za mnou přišel přítel a ptal se jak mi je. Říkala jsem, že pořád stejně a že bych si radši zajela na monitor do porodnice. Na to mi řekl, jestli si radši nechci pustit film, že má rozdělané lepidlo 😀 Také říkal, že má hlad – tak jsem nachystala večeři, najedli jsme se, on se osprchoval a musel se nutně ještě oholit. Kontrakce se stupňovaly, ale nic extra to nebylo. Po večeři jsme tedy konečně vyjeli. V porodnici jsem si říkala, že mě třeba ještě pošlou domů, tak jsem jim ohlásila, že jedu na monitor 😀 Sestra na mě koukala jako na zjevení, jak můžu jet v sedm večer na monitor 😀
Po vyšetření Dr. řekla, že jsem otevřená na 2 prsty a můžu se už převléct do nemocniční košile. Měla jsem radost a nadšeně jsem se v té košili šla ukázat příteli 😀 Chlubila jsem se mu, že si mě tam nechají…
„Vyfoť mě, vyfoť mě, naposledy s bříškem…“
image2
Jo, kdybych věděla…další dvě hodiny v bolestech a stále stejný nález. Tak mi PA (porodní asistentka) udělala klystýr a změna asi o jeden centimetr. Čekali jsme a nic. Tak jsem se s PA domluvila, že mi píchne vodu, abychom tomu pomohly. Kontrakce zesílily a já je musela pomalu rozdýchávat. Vždy když měla přijít kontrakce, volala jsem  k sobě svou drahou polovičku a mačkala mu ruku. Potom mi PA napustila vanu a tam se to rozjelo – hráli jsme jakousi hru – říkala jsem příteli jakou cítím bolest na stupnici od 1 do 10 – většinou to bylo 10, potom 12 a potom už to nešlo ani vydržet. Bylo to asi sto tisíc…ale to jsem netušila, že bolest bude ještě větší.  Zavelela jsem, aby zavolali PA, řekla jsem jí, že začínám cítit pocit na tlačení a tak mě zkontrolovala – 9,5 cm. Řekla, že je to krásný, ale mě na tom nic krásného nepřišlo. Z vany jsem vyšla kolem 2. hodiny ranní a absolutně mi nešlo tlačit. Trénovala jsem na lůžku, v různých polohách i u žebřin. A to jsem si myslela, že zatlačím a bude….a já tlačila celou hodinu! Přítel se mi snažil radit, jak mám tlačit,  ale moc to nešlo 😀 Ale pomáhal mi držet hlavu na hrudníku při tlačení. Řekla jsem PA, že už nemůžu, tak už všechny zavolala a šlo se na to….
DSC04855
Ve zkratce – největší bolest v životě – nástřih, hupsnutí na břicho, řev…a pak se mi ulevilo…viděla jsem malé modré miminko s pupeční šňůrou kolem krku, které hned začalo plakat. Podívala jsem se na přítele, který měl slzičky v očích a byla jsem šťastná. Mě slzičky neukáply, nějak jsem se nedokázala přes tu bolest přenést. Ale byla jsem šťastná.  Malého mi přiložili na bříško a okamžitě přestal plakat. Celých devět měsíců jsme si představovali, jak bude vypadat a v posledních týdnech se nám už o něm i zdálo….a konečně jsme se dočkali!
Po chvíli šel přítel s malým na vážení a měření a mě zašívali – 4 stehy a cítit to teda bylo fest. Ale tahle bolest se už aspoň dala vydržet…Další dvě hodinky jsme byli v nějaké tmavé návštěvní místnosti – z porodního sálu mě museli odvézt, protože tu noc rodily další 4 maminky. Byli jsme moc unavení a hladoví, ale šťastní.
DSC04864
A hlavně – už jsme byli RODIČE.
TÁTA a MÁMA.
RODINA!
Kojení se nastartovalo bez sebemenšího problému, až jsem se tomu divila. Akorát jsme zezačátku dokrmovali glukózou než se vytvořilo mlíčko. Celý první den malý prospal. Já usnula asi jen na půl hodiny  – pořád jsem si ho hlídala a kontrolovala ho.  V porodnici byl zlatíčko – budil se jen na přebalení a papání, i když zezačátku častěji. Z porodnice nás pustili už třetí den, což byl pro nás šok. Přítel chtěl celý den uklízet a už to nestihl, protože si musel jet pro nás. První den byl tedy opravdu náročný, vyčerpávající a divoký.  Ale zvládli jsme to i s úklidem. Já tedy ne – všechno obstaral můj milý. Za to ho mám nejradši!
Continue Reading