Je Štědrý den. Nemůžu spát. Vstávám a jdu si rychle udělat těhotenský test. Pantáta taky nemůže spát, tak mu oznamuju s testem v ruce, že u nás už Ježíšek byl.
„To nebyl Ježíšek“, odpovídá rozespalým hlasem Pantáta. Ticho. Za chvíli zamumlá: „Jak mám teď znovu usnout?“
Včera byl první jarní den. Hugo se každý den ptá, jestli je dnes zima nebo teplo. Zima znamená, že je zima a teplo znamená, že je jaro. Jak malému dítěti vysvětlit, že je jaro, ale je zima. Nebo že je zima, ale už je jaro?
Je sobota ráno. Na tento den se těším skoro každý týden. Kromě toho, že je to den často uklízecí, tak je to i den, kdy mám čas sama pro sebe a snažím se ho do poslední vteřiny využít.
První díl o našem road tripu jsem vám už psala. Chystám se na druhý díl (klasicky nestíhám), ale nemůžu to vydržet, tak vám ukážu pár fotek v dnešním článku. Alespoň si připomeneme jarní počasí.
Teď po dvou letech vám píšu kratičký seznam z mnoha věcí, které jsem zjistila díky rodičovství. Ale víte co? Stejně bych za nic na světě neměnila. Co z toho platí na vás? A co byste přidali?
Dnes o tom, jak méně je více a že jsem začala s úklidem, konkrétně s kosmetikou.
Milí čtenáři. Na blog přikládám pár fotografií z letošních Vánoc….
Asi si odpovíte. Jasně, že se dá s dětmi studovat. Ale není to žádný med. Letos na jaře, to byl Hugovi rok, se mi podařilo dokončit magisterské studium. A jelikož mám na papíře pár dalších článků týkajících se studia a práce, rozhodla jsem se napsat Vám naše zkušenosti.
Naše blogovací prázdniny se snad blíží ke konci. Proč snad? Každý kdo má blog, moc dobře ví, kolik času blogování bere. Musíte mít nápady. Sepsat článek dá někdy taky zabrat, zvlášť pokud chcete psát článek, který musíte mít podložený informacemi. A potom fotky. Správné světlo, nastavení, případná úprava, nahrání do počítače. Obdivuju blogerky, které postují několikrát týdně, jelikož času s dětmi není mnoho…
Rok je za námi. Nesmím se tady rozplývat, jen řeknu, že to byl opravdu nádherný rok, ač celkem náročný. Každá maminka ví, že to všechno co mezi matkou a rodiči je, nejde ani slovy popsat. Z našeho malého miminka, které jenom spí vyrostl pěkný rošťák a taky úžasné zlatíčko.
A jaká je statistika? Přes deset kilo, tři zuby, spousta slov, zdravý apetit, pár kroků a jedni šťastní rodiče.
