LIFE: Naše první Vánoce

IMG_7006

IMG_7001

Když jsem ještě bydlela s rodiči a bratrem, zdobili jsme stromeček na Štědrý den ráno. Bráška donesl ozdoby a stromeček ze sklepa, odsunuli jsme křeslo a vytáhli jsme umělý stromeček, který jsme začali zdobit většinou modrými, bílými a stříbrnými ozdobami. Pamatujete si na takové bílé plastové sněhové vločky? Ty jsme měli doma taky. U zdobení jsem pojídala cukroví a dívala jsem se na pohádky. Letos jsme zůstali doma a jelikož jsme plánovali cestu po svátcích za rodinou, ozdobili jsme si stromeček dříve. Mám ty rituály moc ráda, jak to je v každé rodině malinko jinak.

IMG_7012

Stromeček jsme ozdobili v předstihu. Pantáta nachystá stromeček, dá na něj světelný řetěz a já zdobím zbytek. Máme tradiční červené a slaměné ozdoby a nakrájený pomeranč. Štědrý den letos utekl rychleji než ty předchozí. Ráno jsme se chvíli váleli v posteli v povlečení se soby a sněhovými vločkami. Posnídali jsme vánočku a Pantáta šel na dárky. Balení mu trvalo, já jsem zatím uklízela a připravila jsem nám salát z polníčku s pečenou červenou řepou a kozím sýrem. Odpoledne se Pantáta pustil do přípravy večeře. Kapr a večeře celkově je (teď už bych mohla říct tradičně) v rukou pantáty. Ten strávil nad salátem a kaprem celé odpoledne. Huga jsme dali spinkat a v klidu jsme si vychutnali kapra. Když se Hugo vzbudil, nacpali jsme do něj neslavnostní bílý jogurt, převlékli jsme se a šli jsme se podívat ke stromečku.

IMG_7004

Ještě dodám, že náš Pantáta je nejlepší z nejlepších. Ohrožený druh. Tak si totiž říkáme. Ale o tom zase jindy. Celý den šířil ducha Vánoc, radoval se, zpíval, hopsal. To vše tak moc, že to chytlo i mě. Dokonce mi dal Pantáta úkol. Měla jsem patnáct vteřin na to, abych předvedla, jak moc se těším na večer. Začala jsem skákat, švidrat a křičet Vánoce, Vánoce. A pak jsem skočila na postel, dala pusu Pantátovi a pak už jsme byli zase dospělí.

IMG_7011

Pod stromečkem kupa dárků, všichni jsme měli obrovskou radost. Hugo měl největší radost asi z naší nové pánvičky, do které si házel dřevěné figurky a potom také z dálkového ovladače pro děti. Určitě vám sem dám příští rok (to to letí, co?) nějaké tipy na nákupy hraček pro prcky, protože to stojí za to. Rozbalování dárků za Huga nám dalo moc práce, unavilo nás to. Tak jsme se tradičně uvelebili na gauči, uspali prcka a podívali jsme se na pohádku v televizi. Další sváteční dny patří mezi ty hektické. Návštěvy babiček a dalších členů rodiny, rozbalování dárků, plná břicha…

IMG_7006

Na těch naších svátečních dnech bylo úplně nejlepší to, že  jsme trávili čas společně, jako rodina. Ukradli jsme si pro sebe chvilku, hráli jsme si s novými hračkami, procházeli jsme se, ládovali se dobrůtkami, povídali jsme si. Já doufám, že za těch pár dalších dní ještě něco stihneme. Rodina, zdraví, čas a přátelé, to je totiž nejvíc.

Continue Reading

Bydlení: Podzim v naší kuchyni

IMG_6224

Od půlky května se u nás bourá, přesouvá, opravuje a opravuje a opravuje a opravuje…Stále tomu hodně chybí. V současné době bydlíme v přízemí, kde máme provizorní obývací pokoj s postelí a krásnou novou a stále nedokonalou kuchyň.

IMG_6226

Podzim jsem dřív neměla ráda. Vadilo mi, že už je venku chladno. Ale letos jsem na rodičovské a mám čas vnímat co se kolem děje. Při procházce (čti při sprintu pro pečivo před zavíračkou) mi na hlavu spadnul kaštan. Asi osud. Pan Dítě je ještě malý, takže na mě mrčel v kočárku proč nejedeme. Ale na mě dýchlo dětství. Dítě nedítě, jako dítě jsem byla v tu chvíli já. Sbírala jsem kaštany dokud jsem neměla plný košík pod kočárkem. A po cestě jsem přemýšlela co s nimi…A právě díky jednomu ťukanci na hlavu se teď můžete podívat, co jsem s nimi vymyslela…

IMG_6224

IMG_6211

Šišky na poličce. Easy, simple and beautiful. Dýni jsem rozkrojila, vydlabala, vyložila igelitem (aby nezahnívaly okraje) a ozdobila větvičkami. Pár větviček je ze stromků a asi tři malé umělé jsem koupila u nás v květinářství po osmi korunách.

IMG_6220

IMG_6217

 

K našemu podzimu patří švestky, kaštany, sběr a pojídaní ořechů a jablíčka. Z jablek jsem kromě příkrmů už pekla i buchtu. Tu si právě teď spolu s kakaem vychutnáváme u krbu s nohama nahoře. Já jdu dopít kakao a vám přeji krásný podzim. Užijte si ho!

 

Continue Reading

Klidné místo

boticky

Dnes bylo opravdu nádherné počasí. Tak akorát na dlouhou procházku. Naše vesnice má pár tisíc obyvatel a od jednoho konce k druhému to trvá pěšky rychlou chůzí patnáct minut. Proto ráda chodím na procházku do areálu, kde můžeme být delší dobu. Jen tak posedět a sledovat třeba ryby v rybníce. A že jich tam je! Jelikož rybník vysychá, dostala jsem se blíž i k leknínu.

leknin

Hugo většinu cesty prospal, ale u rybníka se probudil a už nechtěl jen tak ležet. Tak jsem mu ukázala okolí a potom jsem improvizovala. Vzala jsem plenku a dala ji na palouček do stínu a Huga jsem tam na chvilku položila. A aby se mu tam líbilo, šoupla jsem mu na hraní šišku.

siska.jpg

Problém byl, když jsem ho chtěla vyfotit. Celou dobu jsem se snažila upoutat na sebe pozornost, ale zároveň moje pozornost byla na podložce. Hlídala jsem totiž klíšťata. A tak se mi podařilo fotek jen pár.

rakos

A jelikož mám dobrou náladu, prozradím vám něco málo o mé zálibě ve focení. O focení jsem se zajímala již od nějakých patnácti let. Pamatuji si, jak jsem se se svou první (podle mě) povedenou fotkou pochlubila na jednom fóru o focení. Jaké bylo mé zklamání, když jsem se od fotografů dozvěděla, že moje fotka je naprosto příšerná. Ona byla, ale já to tehdy neviděla.

Na vysoké škole si moje spolužačka pořídila zrcadlovku. Taky jsem ji chtěla, ale neměla jsem dost financí. A pak mi ta moje spolužačka, Nela se jmenuje, řekla: „Život je jen otázkou priorit“. To znamenalo, že jsem si to šla prostě zařídit tak, abych ten foťák měla. A měla jsem z něho obrovskou radost. Hned jsem šla fotit a první fotky byly taky katastrofa.

Malinko jsem se o kompozici začala učit, až když jsme s mým Pan Tátou chodili na fotící rande. Jako úplně první dárek u mého milého jsem od Ježíška dostala knížku o focení a o dva roky později nám Ježíšek nadělil nový objektiv. A to byl ten zlom. Od té doby se mi fotí líp a v současné době se učím nastavovat správné hodnoty při focení tak, aby na fotce nebyly přepálená místa nebo aby nebyla moc tmavá.

Uplynulo hodně času, ale i teď mám co dělat, aby se mi nějaká fotka povedla. Na každé fotce vidím nějakou chybu, ale bohužel pozdě. Na tohle jsem trošku náročná. Prostě detailista. Trošku míň mě baví upravování fotek v grafickém programu, ale i to snad jednou vychytám. Jsem přeci na mateřské.

boticky

Tak. A zase víte něco o mně. Celá procházka mě neskutečně nabila pozitivní energií. Jen vám povím, že heslem, které mi moje spolužačka řekla, se řídím doteď. Ale trošku jinak, než dřív.

 

 

Continue Reading

Proč bydlím tam kde bydlím a proč to tady mám ráda

IMG_5259

Musím se přiznat, že nejsem vesnický typ. Vyrůstala jsem v téměř desetitisícovém městě v paneláku. Po střední škole jsem se rozhodla zakotvit v Brně. To město mě okouzlilo. Bylo menší než Praha, ale bylo také plné památek a bylo zde stále co dělat. V Brně se to kulturními akcemi jen hemžilo a tak jsem se snažila ukořistit co nejvíce zážitků právě odtud. Po práci jsem se chodívala projít na Svoboďák (náměstí) nebo do parku Lužánky. Za ty roky jsem si k tomu městu vypěstovala hluboký cit, Nikdy tam nebylo úplně ticho a já tam potkala spoustu skvělých lidí.

8.listopadu 2011 jsem HO potkala. Naše první rande byla snídaně u McDonalds. Nebyl z Brna, takže jsme se vídali po večerech, v zimě jsme s návštěvami měli problém – lidé, se kterými jsme bydleli si nepřáli abychom se navštěvovali, takže jsme si asi po třech měsících vztahu pronajali v Brně pokoj. Naše první bydlení byla naprostá katastrofa. Rychle jsme odtamtud utekli a našli si skvělé bydlení kousek od centra…Ale za pár měsíců nám spolubydlící oznámili, že se budou stěhovat….a to byl ten zlom. Přítel mi navrhl, že na prázdniny půjdeme bydlet k němu na vesnici a od září si zase najdeme bydlení v Brně. Jak asi tušíte, další bydlení v Brně se již nekonalo….

IMG_5261

Začátky byly hodně těžké, zvykat si na bydlení v domečku, na zahrádku, na ticho, na to, že večer nemáte moc kam jít. Můžete utéct akorát do lesa či na pole…nebo do vinohradu…Po třech letech, které tady bydlím, musím uznat, že je tady krásně. Bydlím ve vesnici na jihu Moravy, do Brna to máme po dálnici třicet, čtyřicet minut. Za pět minut jsme na Slovensku, za patnáct v Rakousku. Když jsem tudy jela poprvé, překvapilo mě, že každý má u domu vinohrad. Tenkrát jsem ani slovo vinohrad nepoužívala – říkala jsem vinice, ale tady se to nenosí 🙂

Postupem času jsem objevila to kouzlo bydlení tady. Jen otevřete dveře a jste na terase a můžete se opalovat nebo třeba grilovat s přáteli. Za domem máte malou zahrádku, kde zasadíte semínko a i když se o ni dál nestaráte, budete super velkou bio úrodu. Můžete mít bazén či bazének…máte nádherný výhled na lesy a kopce. Každé ráno vás budí nádherné paprsky vycházejícího sluníčka a pokaždé se nemůžete nabažit, protože žádný z těch dnů není stejný.

IMG_5615

Vesnice, ve které nyní bydlím, má přes 2 000 obyvatel. Je však něčím zvláštní od vesnic, které jsem do té doby znala. Vesnici jsem si dříve představovala jako několik polorozpadlých stavení s domácími zvířaty a obyvateli, kteří nosí otrhané tepláky, babičky se šátky na hlavách a dědečky s čaganem. Autobus zde projede dvakrát za den a lidé tu nemají práci, tak vysedávají na schodech místní hospody a popíjí pivo. To byla moje reálná představa vesnice, ve které jsem trávila v dětství část prázdnin. Teď mě napadá, že bych chtěla procestovat více krajů v naší republice a udělat si další obrázky o našich vesnicích…a teď už k té naší…

IMG_5267

Představte si vesnici na mírném kopci. Z jedné strany ji obklopuje potok a lesy plné divokých prasat a další fauny, civilizací nedotčená přírodní jezírka, mokřady..z dalších stran především rozlehlé vinohrady. Kdo nemá za domem vinohrad, jako by nebyl. Babičky jezdí v neděli do kostela na kole. Vlastně skoro všichni tady jezdí na kole. Tato malebná vesnička ctí tradice svých předků a nikdo nemůže říct, že zde není co dělat. Stále se něco děje. Plesová sezóna čítá sedm plesů, od jara do podzimu zde probíhají různé kulturní a folklorní akce. Ač ve mě vzpomínka na Brno občas vzbuzuje trošku smutek, jsem ráda, že bydlím právě tady. Samozřejmě, i tohle bydlení přináší svá negativa, ale nebudeme si kazit den 🙂

IMG_5255

 

IMG_5259

 

IMG_5271

Budu ráda když mi i vy napíšete kde a jak bydlíte a jak se vám tam líbí.

Continue Reading

Těhotenské focení – část 2/2

bez prepaleni

V první části článku o focení jsem psala o tom, jak si fotografa vybírat, co by vám měl sdělit a jak by focení mělo probíhat. A taky to, že se nesmíte bát sdělit svůj upřímný názor! Dnes bych se ráda rozepsala o tom, jaké jsou nejčastější chyby na fotografíích, kterých si můžete sami všimnout. Takovou fotografii by vám profesionální fotograf neměl vůbec nabízet. Bohužel se však stává, že rádoby fotografové spoléhají na vaši neznalost a nechají si zaplatit i za nekvalitní snímek, protože vám to stačí. Ale vám by to stačit němělo!

Těch základních chyb není mnoho, ani já si nevšimnu všech chyb, sama je taky dělám a focením se učím. Ale neberu za to peníze!

1) Přepálení

Nevím, jestli vám slovo přepálení něco říká. Přepal neboli přeexpozice je jednolitá plocha na fotografii bez kresby. Nejčastěji to vidíte na fotkách tak, že vám objekty splývají nebo nejde rozeznat jejich struktura. Může vám splývat jak bílá, tak i jiné barvy nebo fotografie může být také podexponovaná, což znamená, že splývá tmavá či černá barva. Na fotce níže vidíte přepálené bříško – nejde vidět hranice mezi rukou a bříškem a ztrácí se i pupík. Na druhé fotografii již rozdíly poznáte. Za přepálené fotografie určitě neplaťte.

prepaleni

bez prepaleni

2) Ostření

Nejdůležitější je při focení portrétu, abyste měli ostré oči. To se u mě na fotografiích samozřejmě povedlo. Ale když byl se mnou focený i přítel, paní fotografka si neupravila nastavení a přítel bohužel nebyl na fotkách dostatečně ostrý. Pokud si fotografii chcete vyvolat ve formátu 10×15, tak to nevadí. Pokud byste si ale chtěli fotografii vyvolat ve velkém formátu, například nad postel, tato změna se tam výrazně projeví a nepůsobí to dobře. Já se snažila vyreklamovat jednu takovou fotografii a přišlo mi následující vysvětlení:

„Něktěří zákazníci si dokonce vybírají i fotky,které nemají dokonalé ostré oči, protože se jim fotky libí i tak.“

Samozřejmě, fotka je jinak pěkná, až na to, že jsme na ní rozmazaní! Někdy jde taková neostrost vidět pouhým okem bez toho, aniž byste ji zvětšovali.

Moje rada tedy zní: Náhledové fotografie (které byste měli dostat v plné velikosti například s vodoznakem) si klidně stáhněte a zvětšete na požadovanou velikost. Tak zjistíte, jestli fotografie stojí za to.

oci

 

3) Rušivé prvky

Občas se stane. Znáte ty fotky, jak někomu trčí z hlavy strom, nebo nějaký jiný předmět? To se stává při focení. Dávejte si na to pozor především u focení v exteriéru. Ale nejen trčící předměty z hlavy jsou problém. Může to být i ruka nebo noha, kterou jste si umístili tak, že vypadá nepřirozeně a zdeformovaně. Na to by vás ale fotograf měl upozornit.

z hlavy

4) Retuš

Retuš je také chybou fotografa. Chybou, která se dá napravit a jde s ní něco udělat (například oproti přepálení). Pokud máte pupínek nebo strie, při těhotenském focení může být retuš skvělým pomocníkem. Pozor ale na fotografy, kteří to neumí. Při focení na tablo na střední škole jsme si zaplatili jako třída profesionálního fotografa s vizážistkou. Přesně nám říkal, kam dát hlavu a jak se otočit. Ale výsledné fotografie byly…katastrofální. Víte proč? Pan fotograf mi kromě vrásek a pupínků vymazal také nosní dírku. Dokážete si představit, jak to vypadalo? Tak i na to si dávejte pozor 🙂

 

Kdo přijde na další tipy, na co si dát pozor, ráda si je přečtu. Snad vám tento dvoudílný článek k něčemu byl/bude. Přeji všem krásné fotografie, které si zasloužíte 😉

Continue Reading

Těhotenské focení – část 1/2

vodoznak

Dnešní článek byl pro mě velkou výzvou, jelikož jsem nikde nenašla komplexní informace o těhotenském focení. Sama se o focení zajímám, a proto mě mrzí, že stále více maminek v touze zvěčnit se 2v1  utrácí spoustu peněz za fotografie, které by si „fotograf“ neměl dovolit ani publikovat, natož za tyto fotografie inkasovat peníze. Tento článek je tedy věnován všem maminkám (i dalším foto zákazníkům, protože základní chyby lze vypozorovat ze všech fotek), které nechtějí platit za špatnou kvalitu a nepoznají základní chyby na fotkách. Snad vám tento článek pomůže a bude užitečný…

vodoznak

I já jsem podlehla touze zvěčnit sebe, přítele a našeho prcka v bříšku. Částečně jsem byla ráda, za výsledné fotografie, částečně jsem byla zklamaná. Ve výsledku jsem se však poučila. A také jsem si dala předsevzetí, že se ve focení budu zdokonalovat sama, protože jsem asi moc náročná.

Výběr fotografa

  • Profesionál vs. amatér

Výběr toho kdo vás zvěční, je nejzásadnějším a nejdůležitějším rozhodnutím. Doba je zlá a my se snažíme šetřit. Na tom není nic špatného. Ale z vlastní zkušenosti vím, že i talentovaní amatéři vám mohou poskytnout kvalitnější a levnější fotografie, než profesionálové.

Z amatérů často přímo vyzařuje láska k jejich práci, jsou kreativnější a mají dostatek inspirace. Nebojí se zkoušet nové věci. Nemáte zde však vždy jistotu, že výsledné fotky budou takové, jaké jste si je vysnili. Někdy nemáte jistotu v tom, kolik fotografií nakonec obdržíte. Nadšení amatéři také obvykle nemají k dispozici ateliér. Já jsem zastánce neateliérových fotografií, takže mě by tento fakt neodradil.

Profesionálové vám mohou nabídnout vizáž v ceně, ateliérové focení, které bude probíhat rychleji. Vědí už kde co nastavit a tak fotí rychleji. Setkávám se s profesionály, kteří již mají ověřené pózy a výrazy a tak téměř každá série fotografií vypadá podobně.  Není tomu však ve všech případech. Rozhodovala bych se srdcem a intiucí.

  • Reference

Při výběru fotografa většinou prohlížíme fotografie umístěné na webových stránkách nebo na facebooku. Vezměte ale v potaz to, že fotograf se prezentuje jen několika nejlepšími a vybranými fotkami, za jejichž kvalitou si stojí. Prozkoumejte tedy i recenze na internetu a spokojenost ostatních zákazníků.

Dejte si také pozor na to, že fotografové se mohou specializovat na určitý druh focení. Svatební fotograf může fotit nádherné svatební fotky, ale pokud nemá žádné zkušenosti s těhotenským focením, nemusí být výsledek až tak oslnivý. Každý styl focení obnáší něco jiného.

  • Styl focení

Každý fotograf má, nebo by měl mít svůj nezaměnitelný styl. Jednoduchý příklad – Saudek. Jeho fotografie rozeznáte od jiných. Vybírejte fotografa, který fotí stylem, který je vám osobně nejbližší.

  • Cena

Ano, cena je v poslední době určujícím faktorem, podle kterého se rozhodujeme. Fotograf by měl mít na stránkách informace o focení, popřípadě by vám měl zaslat ceník na vyžádání. U neprofesionálů si můžete domluvit cenu dohodou, ale toho bych se vyvarovala.

  • Tipy: Jak jsem již zmiňovala, někteří nadaní začátečníci či neprofesionálové mohou nabídnout stejně kvalitní fotografie za zlomek ceny či dokoce zadarmo. Vy jim stojíte modelem a oni se mohou s vaším svolením následně prezentovat vašimi fotografiemi. Tomuto typu focení se říká TFCD nebo také TFP. Na facebooku najdete spoustu skupin s nabídkami focení – můžete zde fotografovi, který se chce zdokonalit nabídnout možnost získat do svého portfolia těhotenské fotografie.

 

Komunikace

Zde se řiďte také pocity a dejte na první dojem. Komunikace s fotografem by měla být relativně svižná, měli byste si domluvit termín focení, styl focení, cenu za určitý počet fotografií, možnost vizážistky, účesu. Někteří fotografové zasílají informace o focení v dokumentu, kde se vše dozvíte. Měli byste se také informovat o placení zálohy, vyžadujte smlouvu nebo nějaký doklad. Specifikujte požadavky – chcete fotit venku/v ateliéru? Můžete fotografovi zaslat nějaké fotky pro inspiraci (pinterest, google).

brisko

Focení

Tak a konečně se dostáváme k samotnému focení.

  • Vhodná doba

Focení se doporučuje těhulkám od konce 7.měsíce, nejlépe na začátku 8.měsíce. To je však trošku individuální. Pokud čekáte dvojčátka, budete rodit dříve. I maminkám, kterým hrozí předčasný porod doporučuji focení dříve – pro jistotu. Já měla bříško malinké a na focení jsem šla měsíc před termínem porodu. I tak jsou dvě hodiny focení, změn poloh a převlékání náročné.  Vemte tedy v potaz váš aktuální stav.

  • Oblečení

Pokud je to možné, dojděte na focení bez podprsenky a v co nejvolnějším oblečení, abyste neměla na těle otlaky.

Bříško nejvíce vynikne při glamour focení – vezměte si spodní prádlo (krajkové, černé, bílé, košilku, nebo jen kalhotky). Bříško můžete ukázat také v přiléhavém tílku či tričku nebo v šatech. Zvolte oblečení, ve kterém se budete cítit dobře a pohodlně. Vyhněte se úplně pokud možno potiskům a nápisům. Pokud na focení půjde i váš partner nebo vaše další dítko, zvolte podobné barvy, které se doplňují. Ale! Pokud budete mít stejné barvy – mohou látky zase až moc splývat.

Líčení se na focení doporučuje výraznější. Fotoaparát, v případě ateliérového focení také blesk více pohlcuje barvy a tak není na škodu se nalíčit výrazněji. Pokud se nesvěříte do rukou odborníkům, vezměte si pudr na přepudrování, výrazněji si naličte oči, případně i rty. Drobnější nedostatky lze upravit retušovaním při úpravě fotografie.

 

Mějte upravené obočí, ruce, buďte oholená a pokud trpíte na suchou kůži, dostatečně ji zvláčněte.

Na focení si s sebou (podle domluvy s fotografem) vezměte i doplňky – jak módní – náramky, náušnice, náhrdelníky, tak doplňky k focení – dětské botičky, autíčko apod.

doplnky

  • Průběh

V první řadě se nebojte. Fotografové fotí spoustu lidí. Prostředí a osobnost fotografa by na vás měla působit uklidňujícím dojmem. Můžete mít vlastní nápady, ale fotograf by si vás měl i trošku nasměrovat, pomoci s pózou nebo s výrazem.

V průběhu focení nebo při přestávkách se nebojte říci si o náhledy fotografií. Jsou důležité kvůli zpětné vazbě. Můžete zjistit, že se málo smějete, nebo že máte na fotografiích stejný výraz a můžete s tím pracovat. Je to mnohem lepší, než potom lamentovat nad hotovými fotografiemi, že jste mohli tohle a tamto.

Pokud s vámi nepůjde na focení partner, vezměte si například kamarádku, která vám pomůže setřást nervozitu.

Těhotenské fotografie chcete především proto, aby na nich bylo vidět vaše bříško. Mělo by vám být divné, pokud vás fotograf bude chtít fotit stále zepředu nebo z úhlů, kde bříško nejde vidět. Jde přeci o zachycení momentu očekávání potomka. I já mám jednu fotku, kde nikdo nechápe, proč se držím za břicho. A to jsem na té fotce v osmém měsíci…

 

Po focení

Po focení se můžete podívat na rychlý náhled fotografií, pokud vás ještě něco napadne, neváhejte říci svůj názor a můžete několik fotografií  ještě dofotit. Fotograf je zde pro vás a vy za jeho služby platíte! Opravdu se naučte říkat, co chcete, jinak ničeho nedosáhnete a budete plakat na špatném hrobě.

Můžete se zeptat, jakým způsobem vám fotograf pošle fotografie na vybrání a jak dlouho bude následně trvat jejich zpracování.

 

Continue Reading

Alexa Chung – IT

DSC00003

Dárek. Překvapení. Milá pozornost

Od mé kamarádky, kterou znám od základní školy, jsem nedávno obdržela dárek – knížku od Alexy Chung – IT. U nás se neprodává, a tak mi ji kamarádka, v současné době žijící zase v Londýně, poslala jako dárek.

DSC00003

Možná o ní slyšíte poprvé. Já o ní také jednou slyšela poprvé 🙂 A jestli ji neznáte, tak ji teď prostřednictvím pár řádků poznáte. Mě její styl přijde super.

Alexe je 31 let a je známou módní ikonou. Od šestnácti let se věnovala modelingu, se kterým ale po pár letech skončila. Stala se z ní úspěšná žurnalistka a moderátorka. Patří do první stovky nejvíce sexy žen a také do první stovky nejlépe oblékaných žen. Měla své pořady, píše články a sloupky týkající se módy, vzhledu a kosmetiky. Je tváří mnoha kampaní a řady produktů.

Její kniha IT byla vydána v roce 2013. Já bych ji nazvala autobiografickým zápisníkem poznámek, který spolu s fotkami střádá střípky z Alexina života.

Kniha je psaná v angličtině, ale velmi dobře se čte. Čte se i rychle jelikož je prokládána spoustou fotek i kreseb. V textu se dozvíte, kdo Alexin styl ovlivnil a jaké jsou její oblíbené kousky.

Alexa Chung

Na její životopis se můžete podívat zde. Co se týká Alexina stylu, stačí si to vygooglit 😉

Znáte Alexu  a její styl nebo o ní čtete poprvé?

 

Continue Reading

Zámek Lednice + Kavárna Lichtenštejnské domky

IMG_8696

Nejde přeci jen o kávu. Každý víkend, pokud je krásně, se snažím někam vyrazit. Ať je to místní procházka se psem, nebo výlet po okolí, mělo by to být něco, co mě nabíjí energií. V rámci pěstování vztahu vybíráme výlety, kde si oba na sebe uděláme chvilku. Já se pokochám výhledem, můj ajťák si zase užije rychlou jízdu ve svém voze. A oba najdeme kavárnu, kde si vychutnáme skvělou kávu. Teda…většinou skvělou…No a kde jsme byli tentokrát?

Zámek v Lednici asi není ani třeba představovat. Jedna z kulturních památek UNESCO je často navštěvovaným místem pro místní i cizince. Proto je jedním z problémů v Lednici parkování. Všechna parkoviště jsou plná a nebo jsou parkovací poplatky drahé. No ale nedá se nic dělat. Po chvíli kroužení určitě nějaké místo najdete.

Jako první jsme zamířili kam jinam, než na kávu. Když vcházíte do areálu Lednického zámku, procházíte kolem kavárny či cukrárny s velkou zahrádkou. Původně jsme si tam chtěli dát kávu, ale poté přišel číšník a zeptal se jednoho z hostů, jestli si dá – a teď to napíšu velkým – STŘEDNÍ PICCOLO! Krom toho, že piccolo neexistuje a asi by to mělo být espresso, tak střední espresso by mělo být co? To je blbost na druhou. Není to bohužel ani k čemu přirovnat. S ajťákem jsme se na sebe podívali a už bylo jasné, že tam si PICCOLO určitě nedáme.

Vyhlídli jsme si krásnou zahrádku u penzionu, kde vaří i kávu, nabízí dezerty a…nedělají piccolo. Jmenuje se Alte Cafe. Chvíli jsme seděli venku, ale když přítel objednal kávu a viděl interiér, hned mu došlo, že se mi bude uvnitř líbit, a tak jsme se přesunuli…do jiného světa. Je to taková vintage kavárnička, kde se kvalitou a pěknými věcmi nešetří. Pěna cappuccina se trošku trhala (což by správná káva neměla) a na mě byla hodně silná. Ale ke kávě jsme dostali vodu, sušenku a navíc jsme si objednali ještě domácí koláčky. Nejím sice tvaroh, ale tenhle koláček byl vynikající, takže skončil v mém bříšku. No byla jsem unešená. Uvnitř hrála příjemná uklidňující hudba a najednou – jako by se zastavil čas…

IMG_8605

IMG_8615

IMG_8623

Areál je krásný, udržovaný a dle mého názoru se tam dá strávit i celý den. Posadit se na jednu z laviček na zahradě, projet se na lodičce, zaplatit si prohlídku jednoho z okruhů na zámku nebo si projít skleník. Jelikož bylo venku nádherné počasí, rozhodli jsme se prohlídku zámku odložit do deštivého neurčita a šli jsme se podívat pouze do skleníku. Vstupné je pro dospělého 60Kč, pro studenty 40Kč. A jako bonus máte focení v ceně 🙂 Můžete mít i prohlídku s průvodcem, kterou jsme však odmítli. Na co průvodce.

Vešli jsme dovnitř a vidím jednu kytku, druhou kytku…asi bychom toho průvodce potřebovali 🙂 Ale co, alespoň jsme si mohli vymýšlet imaginární jména všech rostlin…a viděli jsme i zlatou rybku 🙂

IMG_8648

IMG_8630

IMG_8646

IMG_8659

IMG_8664

IMG_8671

IMG_8675

 

 

 

 

 

 

Ať žije jaro!

 

IMG_8696

Continue Reading

Jack

Dnes, 13.2.2014 je to přesně rok, co jsme si domů přinesli tohle malé klubíčko, šťěně Jacka Russela, kterému říkáme Jack. Říká se, že pes je zvíře, které vás nikdy nezklame. Když potřebuju, aby mě Jack podpořil, tak to neudělá – začne kousat a skákat. Ale i tak ho mám nejradši!

Musel mi slíbit, že mě nikdy neopustí, budeme spolu totiž na věky!

A teď pár vět z minulého roku:

„Celou noc jsem se budila kvůli kňourání toho malého šmouly. Celou noc a celý den jsem utírala loužičky a bobky, uspávala štěndo a starala se na dostatečný pitný režim a přísun stravy 🙂 Jsem tááák unavená….ale ta radost, kterou mi to malé stvoření přináší, je neskutečně krásná. Těším se na procházky, na výchovu a na ty společné radostné chvíle. Snad se mi podaří alespoň trošku zahojit rány….“

 

jack2

„Strávili jsme spoustu času na internetu hledáním jmen. Skončili jsme u jmen jako Ben, Charlie, Snoopy, Jimmy, Brownie nebo Green 😀 Šlo nám hlavně o to, aby se jméno dobře vyslovolalo. Než zavolám Charlie, tak by Charlie byl na druhém konci vesnice…Celé dny jsme zkoušeli volat pejska na různá jména a žádné nám k němu nesedělo. Nakonec jsme mu začali říkat Jack. Já vím, není to moc originální, ale je to celý on“

1239936_10200804220331412_462131403_n

Jack toho hodně vyvedl:

  • Aspoň tisíc loužiček, na koberci a všude jinde. To stejné s bobky. My si zase prošli plošným čištěním koberců. 
  • Válení se ve výkalech a všem, co se nedá jen tak z té srsti vymýt. 
  • Rozkousání myšky k počítači a několika kabelů. 
  • Kradení ponožek a kousání do nohavic. 
  • Lození do odpadkového koše a jeho následné vysypání.
  • Krádeže novin a papírových kapesníčků – jejich následné roztrhání na milion kousků a roznesení po všech místnostech
  • Štěkot v nejnevhodnější chvíli. 
  • Poničení několika dek a prostěradel drápky. 
  • Zničení, roztřžení a rozkousání koberce a linolea.
  • Zašpinění výmalby u dveří tlapkama

 

Continue Reading