Cestou necestou…aneb jedeme na dovolenou

IMG_8839

A je to tady. Po více než roce od počátku rekonstrukce jsme se rozhodli, že už toho máme dost. Jeden z nás má vždy plné zuby práce a fláká se. Ten druhý se toho prvního snaží motivovat a přesvědčovat, že pracovat se musí. A tak jsme na slevovém portálu našli pobyt, zabalili jsme a hurá na výlet načerpat nové síly.

Continue Reading

Oslava v Praze – létání pro ty, co se bojí výšek

11904724_10205240617678573_7947273426275401564_n

Poslední prázdninovou neděli měl náš pan Táta narozeniny. A to bychom to s Hugem nebyli my, kdybychom mu něco nevymysleli. Letos jsme vzhledem k rekonstrukci nebyli na žádné dovolené a tak jsem vymyslela narozeninový víkend.

Ono je fajn, dostat k narozeninám knihu nebo se na dárku domluvit. Ale u nás stále převládá názor, že bychom se k narozeninám a Vánocům měli překvapovat. Člověk je napnutý a navíc mu tím ten druhý dá najevo, že na něj myslí. Strávit špetku času nad vymýšlením dárku je pro mne velice  cenné a v dnešní době je to velmi vzácné. Vymýšlíte pro své nejbližší překvápka? Na jaké z nich jste nejvíc pyšní?

20150829_165658

V pátek si pan Táta zařídil volno. Všechny věci jsem zabalila já během dopoledne a po rychlém obědě jsme mohli vyrazit na cestu. První instrukce byla jen jet do Brna po dálnici. V Brně přišla další instrukce – najet na D1. Při zastávce na svačinu jsem zjistila, že jsem kufr s věcmi pro Huga zapomněla doma. No co, má tam jen jídlo, pleny a oblečení. Žádný stres a jede se dál. Byla jsem celou cestu klidná, takže bylo prý jasné, že pojedeme do Prahy nebo ještě dál. Praha ale vyhrála. Navigace zklamala a téměř u cíle mi zvonil telefon. Můj „bráška“ (jak se podepisuje) volal, kde jsme. Pan Táta byl trošku v šoku, protože čekal, že budeme bydlet v hotelu. Ale to, co jsme ušetřili za ubytování jsme v Praze mohli utratit.

20150829_165924

V sobotu jsme si udělali snídani jako v hotelu. Dlouhé a nazdobené snídaně mám moc ráda a za pár týdnů si je v naší nové kuchyni budu zase užívat. Poté jsme se koukli na film a vyrazili jsme. Pan Táta stále nevěděl, kam jedeme. V Letňanech ale zahlédl poutač a už mu to bylo jasné. Půjdeme do větrného tunelu!

11904724_10205240617678573_7947273426275401564_n

Huga hlídal brácha a my jsme vyšli vstříc novým dobrodružstvím. Převlečeni v kombinézách, s helmou a brýlemi v ruce jsme absolvovali krátkou instruktáž. Následovala instalace špuntů do uší a už to fičelo. Každý jsme absolvovali dva vstupy do tunelu po minutě a půl. A musím přiznat, že je to opravdu málo. První vstup se jen učíte zkoordinovat své tělo a až ten druhý to začíná být více zajímavé. Nakonec s vámi instruktor vyletí do nebes (čti asi 12metrů) obrovskou rychlostí. Chtělo se mi kříčet a smát zároveň, byl to opravdu úžasný pocit. Jen malinko pohnete hlavou dolů a letíte nahoru. Je až neuvěřitelné, jak milimetrový pohyb ovlivní to, kam a jak poletíte. Ideální pro všechny, kteří se bojí výšek. Vhodné pro děti už od pěti let. Za mě paráda. Dárek se asi líbil, protože jsme si při odchodu koupili další minuty.

IMG_6106

Jsme (já už teda moc ne) milovníci kávy. Měla jsem seznam kaváren, do kterých se v Praze můžeme podívat a jednu z nich jsme vybrali. Jmenuje se I need coffee, je úplně malinká a o víkendu v pět zavírají. Personál byl milý, takže nám ještě dali kafíčko s sebou, které bylo mimochodem opravdu výborné. Takovou kávu bych mohla pít každý den. Kavárna je kousek od Tančícího domu, parkovat zadarmo  (3hodiny) se dá v OC Nový Smíchov a krátkou procházkou dorazíte ke kavárně. Za nás kafoholiky mohu jen doporučit.

IMG_6105

 

Continue Reading

Neděle, Elefant a nejlepší halušky

IMG_6050

V neděli se nedělá. U nás to většinou neplatí, ale když se venkovní teploty blíží ke čtyřicítce a vnitřní k pětatřicítce, museli jsme se ochladit v autě. Sedli jsme a vyjeli. Jak jinak, než za nosem. Tentokrát opět na Slovensko.

Nejdříve jsme uviděli ceduli na Slnečná Jazera v Senci, ale jelikož bylo odpoledne, nemohli jsme najít parkovací místo. Tak jsme zaparkovali u náměstí a osvěžili se nápojem na jedné ze zahrádek. Ten den jsme měli štěstí, probíhal tam zrovna Den lidových řemesel a k doprovodnému programu patřil například průvod krojovaných. Vyšlo to krásně, protože zrovna začalo pršet. Pár lidí se schovávalo pod stromy, ale my jsme kapkám vyšli naproti. Tohle byl tak krásný deštíček, že stálo za to zmoknout.

IMG_6038

Po cestě k autu jsem prohlásila, že mám chuť na pizzu. Blik. Můj nejmilejší dostal nápad. Už to je známkou toho, že to nebude jen tak…Řekl mi, že mě vezme na nejlepší halušky jaké jsem kdy jedla. Tak jsem mu OPĚT musela říct, že halušky asi nejím. No ale kdo by ty pravé halušky neochutnal, že? Tak jsme nasedli a jeli.

IMG_6047

Kdybych bývala tušila, že pojedeme ještě další hodinu, tak bych s tím nesouhlasila. Chvíli jsme bloudili a najednou jsme byli v cíli. Krásná chaloupka (Rozuměj Penzion a Restaurace) s názvem Elefant, která se nachází v obci Dolné Lefantovce.

IMG_6048

Uvítal nás pán ve stylovém  lidovém oblečku a my si objednali. Servis chválím na jedničku s hvězdičkou, protože tohle bylo snad poprvé, kdy mi obsluha zředila džus s vodou před mýma očima. A protože jsme jeli na halušky, objednali jsme si pravé halušky s bryndzou a slaninou. Byly jedním slovem výborné. Několikery halušky jsem už měla, ale tohle byl jiný level. Už vím, proč mi ty zdejší nechutnaly. Doufám, že sem pana Dítě jednou vezmeme, až bude o něco větší.

IMG_6061

O tom, jak i tam pěkně pršelo, že mají za penzionem čuňátka a jak jsme dostali pokutu vám psát nebudu (tu větu tu mám nechat  – jsem to prý celá já). Raději se pokochejte fotkama a začněte plánovat výlet!

IMG_6050

 

IMG_6057

 

IMG_6063
Domácí mazlíček

 

IMG_6067

Continue Reading

Kam nás vítr zavane…Trnava

IMG_5970

Přesně v tomhle duchu jsme prožili minulou neděli.

Před 14 dny jsme přišli o dovolenou a přitom bylo vše naplánováno do nejmenšího detailu. V tomhle plánování není moc dobré. Máte plány, nesmírně se těšíte a potom se stane něco, co vám brání je uskutečnit. Přichází velké zklamání. Jak jinak.

V neděli jsme si řekli, že bychom si mohli vyjet na nějakou dobrou kávičku. Jeli jsme k Hodonínu a než jsem se nadála, byli jsme na Slovensku. Jeli jsme dál a dál a nevěděli jsme kam. Prvním městem, které jsme potkali je Senica. Tam jsme ale projížděli náměstím a nic se nám nelíbilo. A tak jsme jeli dál…

Další město bylo o 50km dál – Trnava. Sice jsme se u značky, kde Trnava končí, museli otočit, ale nakonec jsme do centra trefili. Parkování na většině parkovišť je o víkendu zdarma. Vyložili jsme kočárek a vyšli jsme na promenádu. Ta byla pěkná, čistá a upravená. Dokonce mají na ulici nainstalovaný systém zavlažování chodníků a chodců v horkém počasí. Byli jsme jako tři děti – okamžitě jsme se pod sprinklery vrhli.

IMG_5924

Byla neděle a tak všechny místní obchůdky měly zavřeno. Kousek dál jsme však uviděli první kavárnu. A pak další a další. A další. Chtěli jsme do kavárny o kousek níže, ale měli plno. A tak jsme navštívili kavárnu Cafe pod vežu. Káva nebyla špatná, ale už jsem měla lepší. Prostředí však bylo moc příjemné.

IMG_5927
Věž, pod kterou je kavárna a vzadu moji kluci.

Každopádně jsme si kávu užili. I zmrzlinu o kousek dál. A potom jsme zamířili k bazilice  sv. Mikuláše. Víte, že se Hugo měl jmenovat Mikuláš? Kostel je uvnitř krásný, zachovalý. Dochovalo se v něm několik gotických maleb. Kostel i náměstí sv. Mikuláša jsou dominantou města se svým duchovním poselstvím. A kolem nich jsou zachovalé hradby, které jsou největší na Slovensku.

IMG_5951

Počasí nám opravdu vyšlo a výlet do neznáma nakonec také. Jo a v Trnavě je na náměstí klavír, kde si může každý zahrát. Kluci si to taky nemohli odpustit.

IMG_5966

Tímto dnešním článkem bych vás chtěla inspirovat k výletům do neznáma. Jsou skvělé a já si to nesmírně užila. Neměla jsem přehnaná očekávání, netěšila jsem se a o to intenzivněji jsem prožívala každý moment strávený s rodinou.

IMG_5970

 

 

Continue Reading

Jak jsme poznali Brno- Ořešín aneb Pocta vodě…

20150712_150925

Pozvali nás k sobě domů do Ořešína. Grilovali jsme, procházeli jsme se, kochali jsme se….a byla to paráda!

Člověk žijící v Brně by si mohl myslet, že už Brno zná. Po několika letech, co jsem tam bydlela, jsem si to také myslela. Ale naši přátelé nás vyvedli z omylu. Pozvali nás k sobě domů do Ořešína.  Původně jsem byla takový znalec, že jsem se ptala, jak se ta vesnice jmenuje. A ona je to městská část. A co víc – je tam krásně. Ponaučení? Pátrejme ve svém okolí (i když ho už známe, protože ho možná neznáme tak dobře jak si myslíme) po dalších krásných místech. A že jich je!

20150712_150925

V neděli bylo krásně, teploměr se blížil ke třicítce, takže jsme sedli do auta a vyjeli jsme. Naši přátelé nám ukázali, jak krásně bydlí a ugrilovali nám skvělé jídlo. Já bych se po grilovaném hermelínu mohla utlouct! Jaké jídlo chutná nejvíc vám?

20150712_170711_HDR

Hugo byl úžasný a zlatý, pořád se na všechny usmíval (potom si každý myslí, že mateřská je dovolená). Po jídle jsme šli na údajnou krátkou procházku, která byla téměř dvouhodinová. To by nám ani nevadilo, ale moje baleríny ten lesní terén těžce snášely, takže jsem si domů odnesla pár puchýřů. Šli jsme lesem kolem Ořešínské rákosiny, která je jedním z posledních zachovalých mokřadů u Brna. Celou cestu jsme mohli sledovat naučné tabule. Nutno podotknout a pochválit, že ač byl terén lesní, kočárek to zvládl na jedničku.

20150712_150900

Údolím protéká potok Rakovec. Při stavbě cesty zde byl nalezen pramen vody, ze kterého zde vybudovali v roce 2002 lesní studánku nesoucí název Pocta vodě. Na studánce je nápis „Nadevše je voda“ a tento název je převzat z citátu řeckého básníka Pindarose. Po cestě jsme ochutnávali lesní maliny a v Restauraci Na ranči jsme se osvěžili. Vypadalo to tam skvěle, takže příště půjčíme miminko návštěvě a půjdeme se projet na koni. Je to moje přání už dlouho a se Z. jsme na koni ještě nebyli…

 

20150712_153439

 

Sama musím říct, že takovéhle výlety mě neskutečně nabíjí energií a i když teď máme hodně příjemných starostí, tak je potřeba občas vypnout. (Snad omluvíte naše ne úplně dokonalé mobilní fotky ;).

Martina

20150712_153819

Continue Reading

Tip na výlet – Šikland

_DSC0062

Jediný tábor, kterého jsem se kdy zúčastnila, probíhal ve westernovém městečku Šiklův mlýn. Nyní je z westernového městečka jeden z mnoha zábavních areálů a celý komplex nese jméno Šikland. Od mého tábora uplynulo již nějakých jedenáct let, ale na tyto prázdniny vzpomínám s láskou. Proto, když jsme přemýšleli, kam s rodinou letos v létě vyrazit, bylo to ihned jasné. Pokud i vy chcete své děti vylákat od počítačů a tabletů a dopřát jim i sobě nezapomenutelný zážitek – navštivte největší přírodní zábavní areál v ČR – Šikland.

_DSC0062

Šikland se nachází v krásné přírodě kraje Vysočina (Zvole nad Pernštejnem a Dolní Rožínka) a rozkládá se na více než 120 hektarech. Již dávno to není jen westernové městečko. Je to komplex zábavních areálů a každý si zde najde to své. Možnosti jsou téměř neomezené, pobaví se zde děti i dospělí.

IMG_3336zo

Ve westernovém městečku si můžete vyzkoušet jízdu na elektrickém býkovi, rýžování zlata, denně můžete zhlédnout vtipná a realisticky podaná divadelní představení plná výbuchů a přestřelek, na která i já moc ráda vzpomínám.

_DSC0137

Děti pobaví například vtipný kovboj na poníkovi. Vyzkoušet si můžete i lukostřelbu, v parném počasí se můžete osvěžit v aquaparku s tobogánem v podobě divoké řeky. V areálu najdete například i zoopark. Tatínkové, kluci, ale i ostatní mohou vyzkoušet jízdu na čtyřkolce, paintball nebo se projet bojovým vozidlem pěchoty v Military off road areálu.

DSC_0166

V Dolní Rožínce, která je vzdálena pouhé 3km se můžete bát ve strašidelném zámku Draxmoor a nebo se můžete vyfotit ve Fotoparku Krokodýl.

Park nabízí i možnost ubytování všech kategorií – od stanů a teepee přes chatky, apartmány a mobilní domy až po čtyřhvězdičkový hotel.

DSC_5973

Asi se budete ptát, kolik tohle všechno může stát. Je pochopitelné, že všechny atrakce za jeden den nestihnete. A pokud se zde nechcete ubytovat, a nechcete ani využít jeden z výhodných balíčků, nemusíte utrácet za něco, co nevyužijete. U vchodu zaplatíte základní vstupné a za jednotlivé atrakce či aktivity se připlácí.

A to, že je tento areál opravdu pro všechny, dokládá i možnost táborů nejen pro děti, ale i pro seniory.

– – – – – – – – – – –  3x vstupenka pro dvě osoby do Šiklandu – – – – – – – – – – – –

Jestli jste dočetli až sem, mám pro vás skvělou zprávu. Zábavní park Šikland daruje do giveaway vstupenky – přesněji napsáno 3xvstupenku pro dvě osoby! (Děkujeme!)

Vstupenka je platná od 27.6. do 30.8.2015 a hodnota vstupenky je 216Kč.

A co udělat pro to, abyste vstupenky získali?

1) Jak už to tak bývá – sledovat FB, případně odebírat přes Bloglovin – tudíž být mým čtenářem (což už doufám všíchni jste).  Pozn. Netoleruji žádné vymyšlené FB profily, vše si ověřuji.

2) Napsat dole do komentářů jméno, pod kterým sledujete blog + s kým byste Šikland navštívili. Můžete i připsat, na jaké atrakce máte zálusk 🙂

3 výherci budou vylosováni dne 20.6. – tak, abyste lístky obdrželi ještě před začátkem sezóny.

 

 

Continue Reading

Tip na výlet – Pradědova galerie

bez názvu

Blíží se konec května a plány na léto jsou v mnoha rodinách v plném proudu.  Venku nás láká nádherné počasí a já rozhodně nejsem typ člověka, který by rád vysedával doma a čekal až kultura přijde k nám. Ráda poznávám nové kraje i nová místa. Jeden květnový víkend jsme se ocitli v Jiříkově u Rýmařova. A protože kolem je kupodivu spousta pěkných míst, jedno z nich vám představím. Až budete příště v Jeseníkách, tak se sem určitě zajeďte podívat!

20150509_170012

Pradědova galerie u Halouzků je, jak už název napovídá řezbářskou galerií. Je úžasné, jak se někteří lidé rodí s příjmením, která následně napovídají jejich řemeslu. Nevím, zda se u Halouzků toto řemeslo rodilo z generace na generaci nebo zda to není jen umělecké jméno – ale k tomuhle místu se to náramně hodí.

První věc, kterou musím zmínit, je, že galerie je otevřená 365 dní v roce. Kdykoliv se tedy můžete rozhodnout a vydat se sem. Spontánní nápady jsou přeci jen ty nejlepší. Pořád nevíte co si představit? Areál galerie se rozkládá na ploše osmi hektarů a expozice je rozdělena na zastřešenou a venkovní.

bez názvu

Na začátku zaplatíte vstupné, které není nijak vysoké – dospělí 70Kč, studenti 60Kč, děti 40Kč a s sebou můžete vzít i pejska na vodítku za stejnou cenu jako platí děti. U vstupu se můžete občerstvit a také můžete nahlédnout do ateliéru pana Halouzky, kde při troše štěstí spatříte, jak dřevěná díla vznikají.

Pro děti, ale i pro dospělé jsou v areálu také různé houpačky a kolotoče, všechny jsme, já i mí dávno dospělí sourozenci, vyzkoušeli a na kolotočích jsme znovu omládli. Jakoby se otočil čas. Ve vnitřní části expozice, kde prohlídku začínáte, je mimo jiné i největší betlém na světě. Čítá přes 250 figur v životní velikosti a každý rok přibývají nové sochy. Na spoustu soch můžete sahat, můžete si sednout na koně či velbloudy v životní velikosti, najdete zde i draka či pekelné doupě. Jako jedinou nevýhodu zastřešené expozice vidím ne úplně bezbariérový přístup – do vyšších pater vedou dvoje schody – maminky s kočárkem musí mít nějakého pomocníka nebo být opravdu v kondici.

20150509_164110

 

V každé části expozice najdete i jednu mluvící sochu, která ovládá mnoho jazyků a dozvíte se od ní zajímavosti

 

20150509_164717

Poté pokračujete  najdete jednu z kuriozit – obrovskou sochu Děda Praděda – střážce Jeseníků. Tato socha měří 10,4m a váží přes 15tun. Řezbář Halouzka je opravdu šikovný, řezbářské řemeslo není dnes již moc propagované.  Je tu spousta dalších věcí k vidění – pokud budete poblíž nebo budete jen projíždět, určitě se tady zastavte.

20150509_171734

 

 

Continue Reading

Proč bydlím tam kde bydlím a proč to tady mám ráda

IMG_5259

Musím se přiznat, že nejsem vesnický typ. Vyrůstala jsem v téměř desetitisícovém městě v paneláku. Po střední škole jsem se rozhodla zakotvit v Brně. To město mě okouzlilo. Bylo menší než Praha, ale bylo také plné památek a bylo zde stále co dělat. V Brně se to kulturními akcemi jen hemžilo a tak jsem se snažila ukořistit co nejvíce zážitků právě odtud. Po práci jsem se chodívala projít na Svoboďák (náměstí) nebo do parku Lužánky. Za ty roky jsem si k tomu městu vypěstovala hluboký cit, Nikdy tam nebylo úplně ticho a já tam potkala spoustu skvělých lidí.

8.listopadu 2011 jsem HO potkala. Naše první rande byla snídaně u McDonalds. Nebyl z Brna, takže jsme se vídali po večerech, v zimě jsme s návštěvami měli problém – lidé, se kterými jsme bydleli si nepřáli abychom se navštěvovali, takže jsme si asi po třech měsících vztahu pronajali v Brně pokoj. Naše první bydlení byla naprostá katastrofa. Rychle jsme odtamtud utekli a našli si skvělé bydlení kousek od centra…Ale za pár měsíců nám spolubydlící oznámili, že se budou stěhovat….a to byl ten zlom. Přítel mi navrhl, že na prázdniny půjdeme bydlet k němu na vesnici a od září si zase najdeme bydlení v Brně. Jak asi tušíte, další bydlení v Brně se již nekonalo….

IMG_5261

Začátky byly hodně těžké, zvykat si na bydlení v domečku, na zahrádku, na ticho, na to, že večer nemáte moc kam jít. Můžete utéct akorát do lesa či na pole…nebo do vinohradu…Po třech letech, které tady bydlím, musím uznat, že je tady krásně. Bydlím ve vesnici na jihu Moravy, do Brna to máme po dálnici třicet, čtyřicet minut. Za pět minut jsme na Slovensku, za patnáct v Rakousku. Když jsem tudy jela poprvé, překvapilo mě, že každý má u domu vinohrad. Tenkrát jsem ani slovo vinohrad nepoužívala – říkala jsem vinice, ale tady se to nenosí 🙂

Postupem času jsem objevila to kouzlo bydlení tady. Jen otevřete dveře a jste na terase a můžete se opalovat nebo třeba grilovat s přáteli. Za domem máte malou zahrádku, kde zasadíte semínko a i když se o ni dál nestaráte, budete super velkou bio úrodu. Můžete mít bazén či bazének…máte nádherný výhled na lesy a kopce. Každé ráno vás budí nádherné paprsky vycházejícího sluníčka a pokaždé se nemůžete nabažit, protože žádný z těch dnů není stejný.

IMG_5615

Vesnice, ve které nyní bydlím, má přes 2 000 obyvatel. Je však něčím zvláštní od vesnic, které jsem do té doby znala. Vesnici jsem si dříve představovala jako několik polorozpadlých stavení s domácími zvířaty a obyvateli, kteří nosí otrhané tepláky, babičky se šátky na hlavách a dědečky s čaganem. Autobus zde projede dvakrát za den a lidé tu nemají práci, tak vysedávají na schodech místní hospody a popíjí pivo. To byla moje reálná představa vesnice, ve které jsem trávila v dětství část prázdnin. Teď mě napadá, že bych chtěla procestovat více krajů v naší republice a udělat si další obrázky o našich vesnicích…a teď už k té naší…

IMG_5267

Představte si vesnici na mírném kopci. Z jedné strany ji obklopuje potok a lesy plné divokých prasat a další fauny, civilizací nedotčená přírodní jezírka, mokřady..z dalších stran především rozlehlé vinohrady. Kdo nemá za domem vinohrad, jako by nebyl. Babičky jezdí v neděli do kostela na kole. Vlastně skoro všichni tady jezdí na kole. Tato malebná vesnička ctí tradice svých předků a nikdo nemůže říct, že zde není co dělat. Stále se něco děje. Plesová sezóna čítá sedm plesů, od jara do podzimu zde probíhají různé kulturní a folklorní akce. Ač ve mě vzpomínka na Brno občas vzbuzuje trošku smutek, jsem ráda, že bydlím právě tady. Samozřejmě, i tohle bydlení přináší svá negativa, ale nebudeme si kazit den 🙂

IMG_5255

 

IMG_5259

 

IMG_5271

Budu ráda když mi i vy napíšete kde a jak bydlíte a jak se vám tam líbí.

Continue Reading