Oslava v Praze – létání pro ty, co se bojí výšek

11904724_10205240617678573_7947273426275401564_n

Poslední prázdninovou neděli měl náš pan Táta narozeniny. A to bychom to s Hugem nebyli my, kdybychom mu něco nevymysleli. Letos jsme vzhledem k rekonstrukci nebyli na žádné dovolené a tak jsem vymyslela narozeninový víkend.

Ono je fajn, dostat k narozeninám knihu nebo se na dárku domluvit. Ale u nás stále převládá názor, že bychom se k narozeninám a Vánocům měli překvapovat. Člověk je napnutý a navíc mu tím ten druhý dá najevo, že na něj myslí. Strávit špetku času nad vymýšlením dárku je pro mne velice  cenné a v dnešní době je to velmi vzácné. Vymýšlíte pro své nejbližší překvápka? Na jaké z nich jste nejvíc pyšní?

20150829_165658

V pátek si pan Táta zařídil volno. Všechny věci jsem zabalila já během dopoledne a po rychlém obědě jsme mohli vyrazit na cestu. První instrukce byla jen jet do Brna po dálnici. V Brně přišla další instrukce – najet na D1. Při zastávce na svačinu jsem zjistila, že jsem kufr s věcmi pro Huga zapomněla doma. No co, má tam jen jídlo, pleny a oblečení. Žádný stres a jede se dál. Byla jsem celou cestu klidná, takže bylo prý jasné, že pojedeme do Prahy nebo ještě dál. Praha ale vyhrála. Navigace zklamala a téměř u cíle mi zvonil telefon. Můj „bráška“ (jak se podepisuje) volal, kde jsme. Pan Táta byl trošku v šoku, protože čekal, že budeme bydlet v hotelu. Ale to, co jsme ušetřili za ubytování jsme v Praze mohli utratit.

20150829_165924

V sobotu jsme si udělali snídani jako v hotelu. Dlouhé a nazdobené snídaně mám moc ráda a za pár týdnů si je v naší nové kuchyni budu zase užívat. Poté jsme se koukli na film a vyrazili jsme. Pan Táta stále nevěděl, kam jedeme. V Letňanech ale zahlédl poutač a už mu to bylo jasné. Půjdeme do větrného tunelu!

11904724_10205240617678573_7947273426275401564_n

Huga hlídal brácha a my jsme vyšli vstříc novým dobrodružstvím. Převlečeni v kombinézách, s helmou a brýlemi v ruce jsme absolvovali krátkou instruktáž. Následovala instalace špuntů do uší a už to fičelo. Každý jsme absolvovali dva vstupy do tunelu po minutě a půl. A musím přiznat, že je to opravdu málo. První vstup se jen učíte zkoordinovat své tělo a až ten druhý to začíná být více zajímavé. Nakonec s vámi instruktor vyletí do nebes (čti asi 12metrů) obrovskou rychlostí. Chtělo se mi kříčet a smát zároveň, byl to opravdu úžasný pocit. Jen malinko pohnete hlavou dolů a letíte nahoru. Je až neuvěřitelné, jak milimetrový pohyb ovlivní to, kam a jak poletíte. Ideální pro všechny, kteří se bojí výšek. Vhodné pro děti už od pěti let. Za mě paráda. Dárek se asi líbil, protože jsme si při odchodu koupili další minuty.

IMG_6106

Jsme (já už teda moc ne) milovníci kávy. Měla jsem seznam kaváren, do kterých se v Praze můžeme podívat a jednu z nich jsme vybrali. Jmenuje se I need coffee, je úplně malinká a o víkendu v pět zavírají. Personál byl milý, takže nám ještě dali kafíčko s sebou, které bylo mimochodem opravdu výborné. Takovou kávu bych mohla pít každý den. Kavárna je kousek od Tančícího domu, parkovat zadarmo  (3hodiny) se dá v OC Nový Smíchov a krátkou procházkou dorazíte ke kavárně. Za nás kafoholiky mohu jen doporučit.

IMG_6105

 

Další články

Díky za každý komentář!