Náš road trip….

4

Tento týden s Hugem doma marodíme. A jelikož jsem měla čas mrknout konečně i na fotky z Paříže, a taky proto, že máme s Pantátou tento týden výročí našeho prvního „rande“, je tady první část našeho road tripu…

Cesta do Francie autem není jen tak, zvlášť když nevíte, kam vlastně jedete a jak dlouho celkem bude cesta trvat.  Letadlem je to pohodlnější, rychlejší i levnější. Jenže Pantáta má rád autoturistiku, a tak jsme si naplánovali výlet naším dvoumístným vozem. Přesněji řečeno, všechno naplánoval Pantáta. Já věděla jen to, že pojedeme na týden pryč autem a že se mám sbalit do co nejmenšího kufru. Zbytek byl pro mě překvapením. Vyjeli jsme po 12.hodině v neděli 30.5. směrem na Prahu a odtamtud do Norimberka, konkrétně do místní části Schwabach. Cesta nám zabrala asi 6 hodin, ubytovali jsme se v hotelu Holiday Inn kousek od sjezdu z dálnice. Po krátkém odpočinku jsme stihli ještě projít malebné centrum města. Na místním náměstíčku mají výbornou zmzlinu, dlouho jsem tak výbornou neměla. Taky mě baví mě sledovat rozdíly v architektuře různých zemí, přejedete hranice a už víte, že jste někde jinde…

2

Brzy ráno, asi po šesté hodině, jsme se šli pořádně nasnídat, jak to my češi máme ve zvyku, a po osmé hodině jsme vyrazili na cestu. Já stále nevěděla kam, takže jsem si na dálnici četla. Nějaké cedule s názvy měst mi nic neříkaly…. A potom jsme byli někde u hranic. Nádrž nám hlásila dojezd 120, 60, 40 km a pak číslovky s kilometry nahradily 4 hvězdičky. Bylo to docela dobrodružných několik kilometrů 🙂 Hned v Lucembursku jsme se trochu zrestaurovali a natankovali jsme plnou.

Z Lucemburska jsme pokračovali přes cíp Belgie. Kam, že to asi pojedeme? Na Paříž jsme ukazatel dávno minuli, takže jsem přemýšlela o Amsterdamu. Průjezd Belgií trval jen pár kilometrů, ve skutečnosti jsme přejeli jen spodní cíp. To mě Pantáta napínal. Při přejezdu hranice s Francíí jsem se snažila přesvědčit samu sebe, že když už jsme tady, musíme jet do Paříže a ne jinam. To by byla přeci škoda. Při čtení cedule Paris jsem si stále ještě nepřipouštěla ten fakt, že jsme tady. Průjezd centrem se nám trošku prodloužil, takže jsme k hotelu v Paříži přijeli asi kolem osmé hodiny. Takže dvanáct hodin na cestách. Jít se ohlásit, najít parkoviště, zaparkovat, dorazit do hotelu, vykoupat se a pustit si první ze tří dokumentů o Paříži. Pantáta byl dokonale připraven. Pokoj s výhledem na Eiffel tower byl jedním z mnoha detailů, které Pantáta důkladně promyslel. Usínala jsem plná dojmů a zážitků a konečně mi začalo docházet, kde že to vlastně jsme…

1

Více fotek a další část naší story příště 🙂

Další články

Díky za každý komentář!