Klidné místo

boticky

Dnes bylo opravdu nádherné počasí. Tak akorát na dlouhou procházku. Naše vesnice má pár tisíc obyvatel a od jednoho konce k druhému to trvá pěšky rychlou chůzí patnáct minut. Proto ráda chodím na procházku do areálu, kde můžeme být delší dobu. Jen tak posedět a sledovat třeba ryby v rybníce. A že jich tam je! Jelikož rybník vysychá, dostala jsem se blíž i k leknínu.

leknin

Hugo většinu cesty prospal, ale u rybníka se probudil a už nechtěl jen tak ležet. Tak jsem mu ukázala okolí a potom jsem improvizovala. Vzala jsem plenku a dala ji na palouček do stínu a Huga jsem tam na chvilku položila. A aby se mu tam líbilo, šoupla jsem mu na hraní šišku.

siska.jpg

Problém byl, když jsem ho chtěla vyfotit. Celou dobu jsem se snažila upoutat na sebe pozornost, ale zároveň moje pozornost byla na podložce. Hlídala jsem totiž klíšťata. A tak se mi podařilo fotek jen pár.

rakos

A jelikož mám dobrou náladu, prozradím vám něco málo o mé zálibě ve focení. O focení jsem se zajímala již od nějakých patnácti let. Pamatuji si, jak jsem se se svou první (podle mě) povedenou fotkou pochlubila na jednom fóru o focení. Jaké bylo mé zklamání, když jsem se od fotografů dozvěděla, že moje fotka je naprosto příšerná. Ona byla, ale já to tehdy neviděla.

Na vysoké škole si moje spolužačka pořídila zrcadlovku. Taky jsem ji chtěla, ale neměla jsem dost financí. A pak mi ta moje spolužačka, Nela se jmenuje, řekla: „Život je jen otázkou priorit“. To znamenalo, že jsem si to šla prostě zařídit tak, abych ten foťák měla. A měla jsem z něho obrovskou radost. Hned jsem šla fotit a první fotky byly taky katastrofa.

Malinko jsem se o kompozici začala učit, až když jsme s mým Pan Tátou chodili na fotící rande. Jako úplně první dárek u mého milého jsem od Ježíška dostala knížku o focení a o dva roky později nám Ježíšek nadělil nový objektiv. A to byl ten zlom. Od té doby se mi fotí líp a v současné době se učím nastavovat správné hodnoty při focení tak, aby na fotce nebyly přepálená místa nebo aby nebyla moc tmavá.

Uplynulo hodně času, ale i teď mám co dělat, aby se mi nějaká fotka povedla. Na každé fotce vidím nějakou chybu, ale bohužel pozdě. Na tohle jsem trošku náročná. Prostě detailista. Trošku míň mě baví upravování fotek v grafickém programu, ale i to snad jednou vychytám. Jsem přeci na mateřské.

boticky

Tak. A zase víte něco o mně. Celá procházka mě neskutečně nabila pozitivní energií. Jen vám povím, že heslem, které mi moje spolužačka řekla, se řídím doteď. Ale trošku jinak, než dřív.

 

 

Další články

Díky za každý komentář!