Jak jsme jednou šli/nešli s Hugem plavat

Jsou příběhy, které píše sám život. A když je ten život obohacen dětmi, je takových příběhů mnohem mnohem více….Dnešní příhoda o tom, jak jsme se vydali na plavání.

Možná už jsem se někdy zmiňovala o tom, jak chodíme s Hugem na kojenecké plavání. Asi dvakrát jsme byli plavat všichni tři jako rodina. Potom už přišla na řadu diplomka a státnice, tak chodil jen Pantáta a když měl Pantáta rýmičku, tak jsem šla plavat s Hugem já. I tento týden přišla řada na mě.

Na plavání chodíme už od Září roku 2015, máme za sebou už dva kurzy. A asi ani jednou jsme na plavání nepřišli včas. Poprvé jsme nedostali zprávu o tom, že máme přijít o půl hodiny dřív na úvodní setkání a dalších dvacet lekcí jsme prostě jen nestíhali. Stále si říkám, že máme spoustu času. Ale než vše nachystám a vymyslím, co si oblečeme (což trvá asi nejdéle), tak už je čas odjezdu. Tentokrát jsem malému zabalila dokonce dvě pleny na plavání, co kdyby náhodou. Šla jsem si vzít bundu a zapnula jsem batoh. Batoh na záda, dítě do ruky a jedeme.

No jo, jenomže potom zjistím, že autosedačka ani kočárek nejsou v autě. Dítě v jedné ruce, batoh na zádech, autosedačka v druhé ruce. Ale kdo mi otevře dveře? Hodím na zem sedačku nebo dítě? Naštěstí Pantáta je náš Superhero a tak přiběhnul ve správnou chvíli a zachránil nás. Parkujeme a já musím budit Huga. Říkám si, že když si pospíšíme, nezmeškáme více než pět minut.

12662579_10206047438888599_2476348107314653033_n

Dorazíme do šatny, já se rychle vysléknu do plavek a potom chystám Huga. Jen v plence leží a čeká, až mu dám plenu na plavání. Ta ale v batohu není. „Jakto? Vždyť jsem brala dvě,“ zní moje udivení. Volám Pantátovi, a ten mi potvrzuje, že než jsem se stihla nachystat, Hugo stihl obě plavací pleny vytáhnout a nechal je doma. Na plavání jsme přišli poslední, v šatnách nebyla žádná maminka, kterou bych mohla poprosit o plenu.

Převlékneme se zpátky, už jsem smířená s odjezdem domů, ale v tom přichází jedna maminka s dcerou. Mají koupené plavky, ale jednu jednorázovou plavací plenku prý nosí s sebou. Pro jistotu. Při vysvětlení, že mi syn pleny z tašky vytáhl před odjezdem se na mě maminka dívá, jako bych si celou příhodu vymyslela a svou nezodpovědnost svedla na syna. Jak jinak. Plenu máme, takže rychle vysléknout a šup do sprch. Pan dítě je na nočníku zatímco já se jdu osprchovat. Pustím sprchu a tu si uvědomím, že něco není v pořádku. Zapomněla jsem na malý detail, a to převléknout se zpět do plavek.

A jaké je skóre? Patnáctiminutové zpoždění na třicetiminutové lekci, mokré spodní prádlo, jednu plavací plenu dlužíme a jelikož jsem opravdu zapomnětlivá matka, tak Hugo musel cestu domů přežít v počůrané pleně. Ještě, že v ní nebylo naděláno.

Další články

5 komentářů

    1. A můžu se zeptat proč? Hned jak se nám podaří jít na plavání ve třech a uděláme nějakou fotku, hodlám napsat článek o kladech a záporech. Ano, vypravování a cestování je zajímavé. Na víkend do Prahy jsem malému zapomněla všechny věci, to byla taky sranda 🙂

      1. Prostě mě jen samotnou plavání nijak extra nebere, nemyslím si, že by bazénová voda byla něco extra pro miminí kůži, nemyslím, že by z toho dítě mělo něco víc než z jiného pohybu, možná to bude znít zle,a le nebyla bych ochotná se na tu hodinu honit, převlíkat a pak zas sušit a oblíkat, když jde jen o půl hodiny… Na druhou stranu se hrozně těším, jak budeme chodit s mimi do Sokola. 🙂

  1. Sice sama děti nemám, ale kamarádka teď začala chodit s malým a k její velká radosti se dítko před každou hodinou pořádně podělá, aby ji ukázal zač je toho loket 😀 Ale zatím ji ještě chuť nepřešla. Dávám ji tak možná další dvě lekce, než jí dojde trpělivost:D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *