Jak jsme poznali Brno- Ořešín aneb Pocta vodě…

Pozvali nás k sobě domů do Ořešína. Grilovali jsme, procházeli jsme se, kochali jsme se….a byla to paráda!

Člověk žijící v Brně by si mohl myslet, že už Brno zná. Po několika letech, co jsem tam bydlela, jsem si to také myslela. Ale naši přátelé nás vyvedli z omylu. Pozvali nás k sobě domů do Ořešína.  Původně jsem byla takový znalec, že jsem se ptala, jak se ta vesnice jmenuje. A ona je to městská část. A co víc – je tam krásně. Ponaučení? Pátrejme ve svém okolí (i když ho už známe, protože ho možná neznáme tak dobře jak si myslíme) po dalších krásných místech. A že jich je!

20150712_150925

V neděli bylo krásně, teploměr se blížil ke třicítce, takže jsme sedli do auta a vyjeli jsme. Naši přátelé nám ukázali, jak krásně bydlí a ugrilovali nám skvělé jídlo. Já bych se po grilovaném hermelínu mohla utlouct! Jaké jídlo chutná nejvíc vám?

20150712_170711_HDR

Hugo byl úžasný a zlatý, pořád se na všechny usmíval (potom si každý myslí, že mateřská je dovolená). Po jídle jsme šli na údajnou krátkou procházku, která byla téměř dvouhodinová. To by nám ani nevadilo, ale moje baleríny ten lesní terén těžce snášely, takže jsem si domů odnesla pár puchýřů. Šli jsme lesem kolem Ořešínské rákosiny, která je jedním z posledních zachovalých mokřadů u Brna. Celou cestu jsme mohli sledovat naučné tabule. Nutno podotknout a pochválit, že ač byl terén lesní, kočárek to zvládl na jedničku.

20150712_150900

Údolím protéká potok Rakovec. Při stavbě cesty zde byl nalezen pramen vody, ze kterého zde vybudovali v roce 2002 lesní studánku nesoucí název Pocta vodě. Na studánce je nápis „Nadevše je voda“ a tento název je převzat z citátu řeckého básníka Pindarose. Po cestě jsme ochutnávali lesní maliny a v Restauraci Na ranči jsme se osvěžili. Vypadalo to tam skvěle, takže příště půjčíme miminko návštěvě a půjdeme se projet na koni. Je to moje přání už dlouho a se Z. jsme na koni ještě nebyli…

 

20150712_153439

 

Sama musím říct, že takovéhle výlety mě neskutečně nabíjí energií a i když teď máme hodně příjemných starostí, tak je potřeba občas vypnout. (Snad omluvíte naše ne úplně dokonalé mobilní fotky ;).

Martina

20150712_153819

Continue Reading

Proč bydlím tam kde bydlím a proč to tady mám ráda

Musím se přiznat, že nejsem vesnický typ. Vyrůstala jsem v téměř desetitisícovém městě v paneláku. Po střední škole jsem se rozhodla zakotvit v Brně. To město mě okouzlilo. Bylo menší než Praha, ale bylo také plné památek a bylo zde stále co dělat. V Brně se to kulturními akcemi jen hemžilo a tak jsem se snažila ukořistit co nejvíce zážitků právě odtud. Po práci jsem se chodívala projít na Svoboďák (náměstí) nebo do parku Lužánky. Za ty roky jsem si k tomu městu vypěstovala hluboký cit, Nikdy tam nebylo úplně ticho a já tam potkala spoustu skvělých lidí.

8.listopadu 2011 jsem HO potkala. Naše první rande byla snídaně u McDonalds. Nebyl z Brna, takže jsme se vídali po večerech, v zimě jsme s návštěvami měli problém – lidé, se kterými jsme bydleli si nepřáli abychom se navštěvovali, takže jsme si asi po třech měsících vztahu pronajali v Brně pokoj. Naše první bydlení byla naprostá katastrofa. Rychle jsme odtamtud utekli a našli si skvělé bydlení kousek od centra…Ale za pár měsíců nám spolubydlící oznámili, že se budou stěhovat….a to byl ten zlom. Přítel mi navrhl, že na prázdniny půjdeme bydlet k němu na vesnici a od září si zase najdeme bydlení v Brně. Jak asi tušíte, další bydlení v Brně se již nekonalo….

IMG_5261

Začátky byly hodně těžké, zvykat si na bydlení v domečku, na zahrádku, na ticho, na to, že večer nemáte moc kam jít. Můžete utéct akorát do lesa či na pole…nebo do vinohradu…Po třech letech, které tady bydlím, musím uznat, že je tady krásně. Bydlím ve vesnici na jihu Moravy, do Brna to máme po dálnici třicet, čtyřicet minut. Za pět minut jsme na Slovensku, za patnáct v Rakousku. Když jsem tudy jela poprvé, překvapilo mě, že každý má u domu vinohrad. Tenkrát jsem ani slovo vinohrad nepoužívala – říkala jsem vinice, ale tady se to nenosí 🙂

Postupem času jsem objevila to kouzlo bydlení tady. Jen otevřete dveře a jste na terase a můžete se opalovat nebo třeba grilovat s přáteli. Za domem máte malou zahrádku, kde zasadíte semínko a i když se o ni dál nestaráte, budete super velkou bio úrodu. Můžete mít bazén či bazének…máte nádherný výhled na lesy a kopce. Každé ráno vás budí nádherné paprsky vycházejícího sluníčka a pokaždé se nemůžete nabažit, protože žádný z těch dnů není stejný.

IMG_5615

Vesnice, ve které nyní bydlím, má přes 2 000 obyvatel. Je však něčím zvláštní od vesnic, které jsem do té doby znala. Vesnici jsem si dříve představovala jako několik polorozpadlých stavení s domácími zvířaty a obyvateli, kteří nosí otrhané tepláky, babičky se šátky na hlavách a dědečky s čaganem. Autobus zde projede dvakrát za den a lidé tu nemají práci, tak vysedávají na schodech místní hospody a popíjí pivo. To byla moje reálná představa vesnice, ve které jsem trávila v dětství část prázdnin. Teď mě napadá, že bych chtěla procestovat více krajů v naší republice a udělat si další obrázky o našich vesnicích…a teď už k té naší…

IMG_5267

Představte si vesnici na mírném kopci. Z jedné strany ji obklopuje potok a lesy plné divokých prasat a další fauny, civilizací nedotčená přírodní jezírka, mokřady..z dalších stran především rozlehlé vinohrady. Kdo nemá za domem vinohrad, jako by nebyl. Babičky jezdí v neděli do kostela na kole. Vlastně skoro všichni tady jezdí na kole. Tato malebná vesnička ctí tradice svých předků a nikdo nemůže říct, že zde není co dělat. Stále se něco děje. Plesová sezóna čítá sedm plesů, od jara do podzimu zde probíhají různé kulturní a folklorní akce. Ač ve mě vzpomínka na Brno občas vzbuzuje trošku smutek, jsem ráda, že bydlím právě tady. Samozřejmě, i tohle bydlení přináší svá negativa, ale nebudeme si kazit den 🙂

IMG_5255

 

IMG_5259

 

IMG_5271

Budu ráda když mi i vy napíšete kde a jak bydlíte a jak se vám tam líbí.

Continue Reading

2014/2015

Ráda bych se, jak už to zvykem bývá,  poohlédla za uplynulým rokem.

Celý minulý rok byl pro mě především pracovní a studijní. Což zní jako nuda. Ale nebylo tomu tak. Za svou práci jsem vděčná především proto, že jsem díky ní poznala spoustu skvělých lidí. Ve škole jsem si zase rozšířila své obzory.

Na konci roku 2013 jsme se s přítelem shodli na tom, že bychom mohli dát život další generaci. Nechci totiž psát o tom, že byl ten správný čas na miminko. To určitě nebyl a není, ale s takovým přístupem bychom daleko nedošli. Máme rádi výzvy a čím víc toho máme, tím víc si toho vymýšlíme. V květnu (kdy mám narozeniny) roku 2014 se nám podařilo „zasadit semínko“ a my se velmi opatrně začínali připravovat na roli budoucích rodičů.

Na přelomu června a července jsem byla na jedné z nejkrásnějších dovolených ve svém životě (všechny jsou úžasné). Viděla jsem želvy a plavala jsem s delfíny. Na naše video z dovolené se nemůžu vynadívat a stále si jej pouštím (z toho vyplyne moje rada pro další rok).

Pár výletů, setkávání s rodinou a hlavně začátek rekonstrukce. Konečně! Začínáme budovat domov pro naši rodinu. Náš pejsek oslavil druhé narozeniny a já jsem moc šťastná. Není to vždy jednoduché, ale jsem ráda, že celá rodina je zdravá a že se máme rádi.

Abych nezapomněla, tento rok jsem přesunula blog pod novou doménu a snažím se přispívat co to jen jde. Baví mě to a doufám, že vás to baví čist.

PicMonkey Collage

A jaká mám poselství a přání na rok 2015?

Mé priority se lehce změnily. Především si uvědomuju, jak důležité je zdraví a že to opravdu není jen fráze. Takže bych si přála, abychom byli všichni zdraví.  Udělat něco pro své zdraví (ať jsou to zdravé potraviny nebo cvičení, prostě něco).

Jak jsem již psala, video z dovolené je úžasné. Proto chci v roce 2015 točit co to jen půjde. Točit, točit, točit a fotit, fotit, fotit.

A jelikož se blížíme do fáze, kdy se naše životy začnou točit kolem jednoho malinkého človíčka, přeju si v roce 2015 udělat si čas i pro sebe – číst, jít ke kadeřníkovi, koupit si něco pěkného na sebe, podívat se na pěkný film,…

V létě bych se ráda podívala na pár výletů po okolí – a tak by mohly přibývat články kam na výlet (s rodinou).

 

Krásný rok 2015 všem!

 

 

 

 

 

Continue Reading

Proč je pro mě rodina nad zlato

Abych pravdu řekla, vyrůstala jsem v prostředí poloprázdné lednice a každý týden otevírala dveře našeho panelákového bytu paní, která si k nám přišla pro splátku.

Dříve jsem rodičům spoustu věcí zazlívala. Třeba to, že mí spolužáci mají tohle a tamto a já to nemám. Taky to, že jsem málem nedostudovala střední školu. A taky a hlavně to, že jsou finančně negramotní. Ale po několika letech, s postupem času, jsem došla k úplně jiným závěrům. Znám rodiny, které se hádají o rodinné majetky, závidí si navzájem a nepřejí si osobní či rodinné štěstí. A naše rodina, asi proto, že nikdy nic pořádně nevlastila, to tak nemá. Škádlíme se, taky se malinko pomlouváme, ale máme se rádi. Moc.

Každá rodinná oslava a sešlost čítá asi patnáct nejbližších rodinných příslušníků. Není uklizeno každé smítko, ale  v celém domě vládne pohoda. Je to takový ten hladivý a hřejivý pocit, kdy víte, že jste tam, kde vás mají rádi a nemusíte nic řešit.

IMG_5517

Třeba na Vánoce. Mačkáme se v malém bytě. Já a děti zdobíme stromeček. Brácha občas ukradne z krabice na lednici dvě trubičky a jednu mi na tajňačku podá. Máma s tátou chystají něco v kuchyni, někdo křičí z toalety: “Obsazenóóó” a do toho hrají pohádky a všichni se usmívají. Do toho se nám pod nohama plete pes, někdy i dva. Máma donese kapra a všichni zahodí co měli v ruce a rozeběhnou se s křikem k ní.

To jsou chvíle, kdy mi došlo, že rodina je pro mě samozřejmě spolu se zdravím nejdůležitější na světě. K čemu mi budou šperky a materiální statky, když se v případě nouze nebudu mít na koho obrátit, nebudu se mít kam jít vyplakat a taky s kým bych sdílela všechnu tu radost?

Můj dědeček byl před týdnem na náročné operaci srdce. Ještě před týdnem jsem řešila dárky a moc mi na tom záleželo. Teď už mi jen záleží na tom, abychom se na Vánoce všichni sešli, dali si dobré cukroví a usmáli se na sebe. Doma si s přítelem zapálíme svíčku, přitulíme se, vyskočí za námi náš pes a nasáčkuje se mezi nás. Ostatně tak jako vždy. A to je přesně to, co potřebuji k životu!

Přeju všem, abyste si našli chvilku navštívit vaše nejbližší, nebo jim alespoň zavolat a zepta set, jak se jim daří.

Continue Reading