2014/2015

PicMonkey Collage

Ráda bych se, jak už to zvykem bývá,  poohlédla za uplynulým rokem.

Celý minulý rok byl pro mě především pracovní a studijní. Což zní jako nuda. Ale nebylo tomu tak. Za svou práci jsem vděčná především proto, že jsem díky ní poznala spoustu skvělých lidí. Ve škole jsem si zase rozšířila své obzory.

Na konci roku 2013 jsme se s přítelem shodli na tom, že bychom mohli dát život další generaci. Nechci totiž psát o tom, že byl ten správný čas na miminko. To určitě nebyl a není, ale s takovým přístupem bychom daleko nedošli. Máme rádi výzvy a čím víc toho máme, tím víc si toho vymýšlíme. V květnu (kdy mám narozeniny) roku 2014 se nám podařilo „zasadit semínko“ a my se velmi opatrně začínali připravovat na roli budoucích rodičů.

Na přelomu června a července jsem byla na jedné z nejkrásnějších dovolených ve svém životě (všechny jsou úžasné). Viděla jsem želvy a plavala jsem s delfíny. Na naše video z dovolené se nemůžu vynadívat a stále si jej pouštím (z toho vyplyne moje rada pro další rok).

Pár výletů, setkávání s rodinou a hlavně začátek rekonstrukce. Konečně! Začínáme budovat domov pro naši rodinu. Náš pejsek oslavil druhé narozeniny a já jsem moc šťastná. Není to vždy jednoduché, ale jsem ráda, že celá rodina je zdravá a že se máme rádi.

Abych nezapomněla, tento rok jsem přesunula blog pod novou doménu a snažím se přispívat co to jen jde. Baví mě to a doufám, že vás to baví čist.

PicMonkey Collage

A jaká mám poselství a přání na rok 2015?

Mé priority se lehce změnily. Především si uvědomuju, jak důležité je zdraví a že to opravdu není jen fráze. Takže bych si přála, abychom byli všichni zdraví.  Udělat něco pro své zdraví (ať jsou to zdravé potraviny nebo cvičení, prostě něco).

Jak jsem již psala, video z dovolené je úžasné. Proto chci v roce 2015 točit co to jen půjde. Točit, točit, točit a fotit, fotit, fotit.

A jelikož se blížíme do fáze, kdy se naše životy začnou točit kolem jednoho malinkého človíčka, přeju si v roce 2015 udělat si čas i pro sebe – číst, jít ke kadeřníkovi, koupit si něco pěkného na sebe, podívat se na pěkný film,…

V létě bych se ráda podívala na pár výletů po okolí – a tak by mohly přibývat články kam na výlet (s rodinou).

 

Krásný rok 2015 všem!

 

 

 

 

 

Continue Reading

Proč je pro mě rodina nad zlato

IMG_5517

Abych pravdu řekla, vyrůstala jsem v prostředí poloprázdné lednice a každý týden otevírala dveře našeho panelákového bytu paní, která si k nám přišla pro splátku.

Dříve jsem rodičům spoustu věcí zazlívala. Třeba to, že mí spolužáci mají tohle a tamto a já to nemám. Taky to, že jsem málem nedostudovala střední školu. A taky a hlavně to, že jsou finančně negramotní. Ale po několika letech, s postupem času, jsem došla k úplně jiným závěrům. Znám rodiny, které se hádají o rodinné majetky, závidí si navzájem a nepřejí si osobní či rodinné štěstí. A naše rodina, asi proto, že nikdy nic pořádně nevlastila, to tak nemá. Škádlíme se, taky se malinko pomlouváme, ale máme se rádi. Moc.

Každá rodinná oslava a sešlost čítá asi patnáct nejbližších rodinných příslušníků. Není uklizeno každé smítko, ale  v celém domě vládne pohoda. Je to takový ten hladivý a hřejivý pocit, kdy víte, že jste tam, kde vás mají rádi a nemusíte nic řešit.

IMG_5517

Třeba na Vánoce. Mačkáme se v malém bytě. Já a děti zdobíme stromeček. Brácha občas ukradne z krabice na lednici dvě trubičky a jednu mi na tajňačku podá. Máma s tátou chystají něco v kuchyni, někdo křičí z toalety: “Obsazenóóó” a do toho hrají pohádky a všichni se usmívají. Do toho se nám pod nohama plete pes, někdy i dva. Máma donese kapra a všichni zahodí co měli v ruce a rozeběhnou se s křikem k ní.

To jsou chvíle, kdy mi došlo, že rodina je pro mě samozřejmě spolu se zdravím nejdůležitější na světě. K čemu mi budou šperky a materiální statky, když se v případě nouze nebudu mít na koho obrátit, nebudu se mít kam jít vyplakat a taky s kým bych sdílela všechnu tu radost?

Můj dědeček byl před týdnem na náročné operaci srdce. Ještě před týdnem jsem řešila dárky a moc mi na tom záleželo. Teď už mi jen záleží na tom, abychom se na Vánoce všichni sešli, dali si dobré cukroví a usmáli se na sebe. Doma si s přítelem zapálíme svíčku, přitulíme se, vyskočí za námi náš pes a nasáčkuje se mezi nás. Ostatně tak jako vždy. A to je přesně to, co potřebuji k životu!

Přeju všem, abyste si našli chvilku navštívit vaše nejbližší, nebo jim alespoň zavolat a zepta set, jak se jim daří.

Continue Reading