Předloni jsme chtěli oslavit výročí i s prckem v Luhačovicích. Skončili jsme ale na jednu noc v Nízkých Tatrách a Tatralandii. A jelikož se nám tam moc líbilo, vyrazili jsme letos na prodloužený víkend, abychom toho stihli prozkoumat víc.
Tento týden s Hugem doma marodíme. A jelikož jsem měla čas mrknout konečně i na fotky z Paříže, a taky proto, že máme s Pantátou tento týden výročí našeho prvního „rande“, je tady první část našeho road tripu…
Už jsme doma. Všichni a spolu. Ale bylo to krásné rande…
V neděli se nedělá. U nás to většinou neplatí, ale když se venkovní teploty blíží ke čtyřicítce a vnitřní k pětatřicítce, museli jsme se ochladit v autě. Sedli jsme a vyjeli. Jak jinak, než za nosem. Tentokrát opět na Slovensko.
Nejdříve jsme uviděli ceduli na Slnečná Jazera v Senci, ale jelikož bylo odpoledne, nemohli jsme najít parkovací místo. Tak jsme zaparkovali u náměstí a osvěžili se nápojem na jedné ze zahrádek. Ten den jsme měli štěstí, probíhal tam zrovna Den lidových řemesel a k doprovodnému programu patřil například průvod krojovaných. Vyšlo to krásně, protože zrovna začalo pršet. Pár lidí se schovávalo pod stromy, ale my jsme kapkám vyšli naproti. Tohle byl tak krásný deštíček, že stálo za to zmoknout.
Po cestě k autu jsem prohlásila, že mám chuť na pizzu. Blik. Můj nejmilejší dostal nápad. Už to je známkou toho, že to nebude jen tak…Řekl mi, že mě vezme na nejlepší halušky jaké jsem kdy jedla. Tak jsem mu OPĚT musela říct, že halušky asi nejím. No ale kdo by ty pravé halušky neochutnal, že? Tak jsme nasedli a jeli.
Kdybych bývala tušila, že pojedeme ještě další hodinu, tak bych s tím nesouhlasila. Chvíli jsme bloudili a najednou jsme byli v cíli. Krásná chaloupka (Rozuměj Penzion a Restaurace) s názvem Elefant, která se nachází v obci Dolné Lefantovce.
Uvítal nás pán ve stylovém lidovém oblečku a my si objednali. Servis chválím na jedničku s hvězdičkou, protože tohle bylo snad poprvé, kdy mi obsluha zředila džus s vodou před mýma očima. A protože jsme jeli na halušky, objednali jsme si pravé halušky s bryndzou a slaninou. Byly jedním slovem výborné. Několikery halušky jsem už měla, ale tohle byl jiný level. Už vím, proč mi ty zdejší nechutnaly. Doufám, že sem pana Dítě jednou vezmeme, až bude o něco větší.
O tom, jak i tam pěkně pršelo, že mají za penzionem čuňátka a jak jsme dostali pokutu vám psát nebudu (tu větu tu mám nechat – jsem to prý celá já). Raději se pokochejte fotkama a začněte plánovat výlet!
Přesně v tomhle duchu jsme prožili minulou neděli.
Před 14 dny jsme přišli o dovolenou a přitom bylo vše naplánováno do nejmenšího detailu. V tomhle plánování není moc dobré. Máte plány, nesmírně se těšíte a potom se stane něco, co vám brání je uskutečnit. Přichází velké zklamání. Jak jinak.
V neděli jsme si řekli, že bychom si mohli vyjet na nějakou dobrou kávičku. Jeli jsme k Hodonínu a než jsem se nadála, byli jsme na Slovensku. Jeli jsme dál a dál a nevěděli jsme kam. Prvním městem, které jsme potkali je Senica. Tam jsme ale projížděli náměstím a nic se nám nelíbilo. A tak jsme jeli dál…
Další město bylo o 50km dál – Trnava. Sice jsme se u značky, kde Trnava končí, museli otočit, ale nakonec jsme do centra trefili. Parkování na většině parkovišť je o víkendu zdarma. Vyložili jsme kočárek a vyšli jsme na promenádu. Ta byla pěkná, čistá a upravená. Dokonce mají na ulici nainstalovaný systém zavlažování chodníků a chodců v horkém počasí. Byli jsme jako tři děti – okamžitě jsme se pod sprinklery vrhli.
Byla neděle a tak všechny místní obchůdky měly zavřeno. Kousek dál jsme však uviděli první kavárnu. A pak další a další. A další. Chtěli jsme do kavárny o kousek níže, ale měli plno. A tak jsme navštívili kavárnu Cafe pod vežu. Káva nebyla špatná, ale už jsem měla lepší. Prostředí však bylo moc příjemné.
Každopádně jsme si kávu užili. I zmrzlinu o kousek dál. A potom jsme zamířili k bazilice sv. Mikuláše. Víte, že se Hugo měl jmenovat Mikuláš? Kostel je uvnitř krásný, zachovalý. Dochovalo se v něm několik gotických maleb. Kostel i náměstí sv. Mikuláša jsou dominantou města se svým duchovním poselstvím. A kolem nich jsou zachovalé hradby, které jsou největší na Slovensku.
Počasí nám opravdu vyšlo a výlet do neznáma nakonec také. Jo a v Trnavě je na náměstí klavír, kde si může každý zahrát. Kluci si to taky nemohli odpustit.
Tímto dnešním článkem bych vás chtěla inspirovat k výletům do neznáma. Jsou skvělé a já si to nesmírně užila. Neměla jsem přehnaná očekávání, netěšila jsem se a o to intenzivněji jsem prožívala každý moment strávený s rodinou.
